SOUČASNÝ ŽIVOT V PALÁCOVÝCH ZAHRADÁCH
s přihlédnutím k jejich historickému vývoji a době nedávné obnovy

 
Komplex Palácových zahrad pod Pražským hradem je většině z vás pravděpodobně dobře znám, já bych se dnes ráda ve zkratce zmínila o jejich historii a soustředila se především na jejich současný život.
Zdejší barokní skvosty vznikaly postupně, většinou na základě starších renesančních zahrad, jejichž předchůdkyněmi byly od 14. století vinice a užitkové zahrady.
Původní měšťanské domy spolu vzájemně srůstaly a postupně se s novými či bohatšími majiteli měnily ve skvostné paláce a jejich zahrady získávaly více reprezentativní charakter. Barokní styl jenž měnil a zdobil vše, nejen domy, ale i každé volné místo kolem a bravurně využíval sebe složitější terén tak přinášel nová obohacení v podobě architektonicko-sochařských kompozic, vyvolávajících v divácích a návštěvnících neopakovatelné zážitky.
Dnešní názvy paláců a jejich zahrad jsou odvozeny od svých posledních majitelů, jejich staviteli a vlastníky však byla celá řada známých šlechtických rodů jako Černínové, Gallasové, Trautmansdorfové, Lamingerové, Valdštejnové a další.
Nejzápadnější cíp svahu pod jižními zahradami Pražského hradu zaujímá zdobná Ledeburská zahrada pozoruhodná nejen velkolepou gradací svých teras, ale také svoji sala terrenou s nádhernou malířskou výzdobou. K této zahradě z východní strany přiléhá svoji výpravou jednoduchá zahrada Malá Pálfyovská, plná ovocných dřevin a na ni navazuje rozsáhlejší a výpravnější zahrada Velká Pálfyovská s vloženým osovým schodištěm. K ní pak přiléhá úzká a jednoduchá zahrada Kolovratská, na jejíchž terasách lze najít opět jen ovocné dřeviny. Za zdí se však začíná odvíjet to nejmalebnější kompoziční divadlo v podobě až rokokové Malé Fürstenberské zahrady. Komplex uzavírá Velká Fürstenberská zahrada, která v současnosti nenáleží do systému Palácových zahrad.

Mé osobní dětské vzpomínky vztahující se k těmto místům mají nádech určité tajemnosti, neb v době mých prvních návštěv byly zahrady již nepříliš opravované a zakryté bujnou vegetací, jenž v očích dítěte působila jako záhadná džungle skrývající tajemství. Až daleko později, na konci osmdesátých let 20. století jsem se do těchto míst dostala znovu, již jako pracovnice památkové péče a tehdy byl stav již nepřístupných zahrad velmi neutěšený (z havarijních důvodů byly zahrady uzavřeny od 70. let 20. století). Obnovné práce se plánovaly několik let, bylo provedeno zaměření a zpracována studie, posléze opravy začaly, ale plná rehabilitace celého komplexu pěti zahrad v majetku ministerstva kultury, byla stále hodně vzdálena.
Velmi dobře tento vývoj zachytil ve svém článku pro časopis Zahrada-Park-Krajina v roce 1995 pan kolega ing. Jan Ondřej, který rekapituloval veškeré dění. Jednou z hlavních překážek bylo vhodné sladění veškerých nutných průzkumů, nalezení dostatku financí, ale především také řešení organizace prací a mezím náklady rostly a stav zahrad bez údržby se stával více havarijním. Vlastní obnova pak proběhla od počátku devadesátých let ve dvou etapách - Ledeburská a Malá pálfyovská zahrada jako první a následně pak Velká Pálfyovská, kolovratská a Malá Furstenberská, včetně nástupního prostoru, směrem z Valdštejnské ulice. První etapa byla dokončena roku 1995. Od roku 1992 stavbu převzal tehdejší Státní ústav památkové péče v Praze. Generálním projrktantem byla Projektová a inženýrská organizace ministerstva kultury, rozpočet stavby pak 115,2 mil. Kč. Na této částce se podílel i Pražský památkový fond Evropské komise a program "Kulturní dědictví". Jak už to tak bývá, při obdobných pracích ve srovnatelných obtížných terénech, tvořily náklady na konkrétní zahradní úpravy v tomto ojedinělém terasovitém prostředí jen zlomek celkových nákladů.
Již při přípravě obnovy zahrad se počítalo s uplatněním nových funkcí pro původně reprezentačně, či jen hospodářsky využívané prostory teras, a tak byla plocha stylově uspořádaného parteru Ledeburské zahrady přizpůsobena možnostem pořádání kulturních akcí. Jedná se o uplatnění ocelového roštu, do kterého je možno velmi jednoduše instalovat speciálně navržené duralové židle a rychle tak vytvořit hlediště. Díky systému západkových poklic v trávníku parteru nepůsobí údržba prostoru žádné problémy. Pravděpodobně i díky instalovanému zavlažovacímu systému nevzniká v uličkách mezi sedadly žádný rastr a plocha tak působí stále celistvě.
V současné době je již možné posoudit i předpoklad, že bude potřeba více jak deseti let k plnému rozvinutí a zapojení všech vegetačních prvků do rovnocenné podoby se stavební podstatou zahrad. Dnes je již zřejmé, jaké rostliny se kde osvědčily a co bylo méně vhodné, či zcela špatné. Přes tuto znalost je obtížné sjednat nápravu, neb limitujícím faktorem jsou finanční prostředky. Daleko závažnější problémy se vyskytují na stavebních konstrukcí systému schodišť a zídek jednotlivých teras a jak jsme se přesvědčili letos na jaře, jeden rok bez vytrvalé stavební údržby znamená v takto extrémních svažitých podmínkách mnoho. Části jednotlivých zahrad musely být dokonce částečně uzavřeny, jedná se zejména o schodiště či terasové zídky, ale i velké plochy vysokých zdí. Ač by se mohlo zdát, že stavební podstata terasového komplexu po celkem nedávné masivní obnově nevyžaduje větších finančních nákladů, opak je pravdou, ročně je na provoz zahrad a běžnou údržbu třeba 5 mil korun.
Od roku 2004 začíná v komplexu Palácových zahrad působit nový nájemce - Protocol Service, s.r.o. Tato společnost se od té doby snaží promýšlet nové celoroční programové náplně pro tento v Praze ojedinělý prostor, kde se téměř vše odehrává na terasách. Zdá se být až neuvěřitelné, že přes veškerou masivní informační a propagační kampaň jsou lidé stále jěště udiveni existencí zahrad. Roční návštěvnost zahrad činí přibližně asi 75 000 návštěvníků.
V Ledeburské zahradě se zcela běžně pořádají svatební obřady a v přilehlých prostorách paláce i hostiny, ale nově také křty. Jak již bylo zmíněno parter, jenž se dá rychle a jednoduše změnit v hlediště je pravidelně využíván ke koncertním účelům, zejména vážné hudby, ale pořadatelé se nebrání ani modernějším směrům. Tento komorní prostor však nelze využívat pro hudbu rockovou. Divadelní představení jsou na programu již pravidelně v letním období a myslím, že divákům přinášejí mnohá obohacení, nasvětlený prostor zahrad je sám o sobě velkým zážitkem. Členitost terénu se báječně hodí i pro různé netradiční typy výstav, ale také módní přehlídky. Pro svoji exkluzivitu jsou Palácové zahrady vyhlešdávaným prostorem pro drobné, ale i obří firemní akce v podobě různých prezentací a rautů. Návštěvnost se pak pohybuje od několika set až k extrému přes tisíc lidí, tato čísla definitivně již představují enormní zátěž křehké krásy zahrad a lze je uskutečnit jen vyjímečně. Veškeré akce musí být vždy dobře zabezpečeny pořadateli i ostrahou, ale důležité je již v počátku sjednávání akce myslet na případné negativní důsledky a vše předem smluvně ošetřit. Zahradní prostředí je vyhledávano i v rámci seminářů a konferencí a tak se jen potvrzuje široká škála možného využití. Naprosto neopomenutelným faktem však je běžná návštěvnost domácích i zahraničních návštěvníků, kteřéí sem přicházejí od dubna do konce října a hledají zde nejen klidné posezení, ale i překvapivé výhledy na přažské panorama a v neposlední řadě i zajímavé rostliny, které jinde běžně nepotkají. Užaslí bývají nad keři smokvoní, plody mišpulí, ale i květy trubačů, vistárií a texturou větví cedru. V zimním období jsou zahrady uloženy k pomyslnému spánku, přesto je však třeba postarat se o všechny ty dřeviny, jenž by krutost českých zim venku nepřežily a byly uloženy do vnitřních prostor dvou původních drobných oranžérií. Je třeba topit, zalévat i větrat, a tak sem pravidelně dochází zahradnice.
Ne vždy vše probíhá zcela optimálně, často je nutno řešit zcela nečekané problémy, největší překážkou současnosti je nedostatečné množství finančních prostředků a možnost realizovat nejen nutné opravy, ale i vylepšení vedoucí ke zlepšení dojmu návštěvníka a tudíž i spokojenosti provozovatele. Dle dosavadních zkušeností je spolupráce mezi nájemcem a památkovým ústavem nastartována dobře a lze si tak jen přát co nejvíce vzájemného porozumění a chuti uskutečňovat nové cíle. Na konci roku příštího by mělo dojít ke zpřístupnění vrchní terasové části Velké Fürstenberské zahrady (dnes v majetku Magistrátu hlavního města Prahy) a tak snad konečně dojde k logickému propojení a uzavření celého unikátního terasového komplexu.

Ing. Inka Truxová, Praha

seznam sborníků