BAROKNÍ SLAVNOSTI V ZAHRADÁCH ČESKOKRUMLOVSKÉHO ZÁMKU
I. Českokrumlovská zámecká rezidence
Město Český Krumlov se zámeckým komplexem se stalo významnou panskou rezidencí již ve středověku
a největšího rozmachu doznalo v 16. století za pánů z Rožmberka. Po prodeji města a panství posledním vladařem rožmberského domu, Petrem Vokem, královské komoře a následující císařské vládě, jež nepřinesla větších změn, přišlo neklidné období války třicetileté. Za nových majitelů, knížat z Eggenberku, zažilo město obnovení svého významu, potvrzeného povýšením panství na titulární vévodství krumlovské. Barokní fáze českokrumlovské zámecké rezidence je spjata s vládou třetího z pánů z Eggenberku, Jana Kristiána a jeho manželky Marie Ernestiny ze Schwarzenberku. Po polovině šedesátých let 17. století barokní úpravy svého českokrumlovského zámeckého sídla. "Rezidence měla splňovat nejen nové nároky kladené na kulturní reprezentaci barokního velmože, ale měla se stát prostředím, umožňujícím pořádání velkých barokních slavností. Sama podstata barokní festivity byla hluboko zakořeněna
v mentalitě této doby, chápající svět a život jako divadlo a povyšující zdání nad bytí: charakteristický rys barokního theatra představovala iluze. Mentalitě barokních slavností odpovídaly divadelní produkce i úprava zámecké zahrady.
Eggenberská zahrada byla budována nad zámkem od konce sedmdesátých let sedmnáctého věku: již o pár let později tryskala voda z barokních fontán, šlechta se projížděla na loďkách na umělém rybníku, meditovala v umělé jeskyni, rozptylovala se hrou v kuželky. To vše v prostředí, jež bylo chráněno masivní zdí, ve stínu lip, habrů a buků, v příjemné vůni květin. Permanentní slavnost barokní zámecké společnosti vycházela na přelomu 17.a 18. století ven za zdi rezidence … do okolních zahrad a letohrádků. Svoje postavení si udrželo město i za knížat ze Schwarzenberku kteří zdědili krumlovský zámek a panství v roce 1719. Nejvýznamnějším představitelem rodu byl v 18. století Josef Adam ze Schwarzenberku (1722 - 1782). Pod dojmem silných kulturních vlivů pozdního vídeňského baroka věnoval pozornost přestavbám těch částí českokrumlovské rezidence, které měly hrát rozhodující roli při dotváření kulturní úrovně jeho dvora. Postavil zimní zámeckou jízdárnu, podnítil iluzivní malířskou výzdobu Maškarního sálu a letohrádku Bellarie, soustředil se na stavbu kaskádové fontány s postavami vodních božstev, na projekty labyrintu v zámecké zahradě.
Český Krumlov si udržel svůj charakter rezidenčního města po více než 300 let - od století šestnáctého do konce století osmnáctého. V českých zemích lze nalézt stejně dlouhou kontinuitu pouze u dvou rezidenčních měst
- Kroměříže jako sídla olomouckého arcibiskupa a Jindřichova Hradce (za pánů z Hradce, Slavatů a Černínů).
II. Pět zahradních slavností v českokrumlovské zámecké rezidenci 18. století
1732
Roku 1732 císař Karel VI. navštívil Čechy, kde se kromě lázeňském pobytu v Karlových Varech chtěl věnovat své zálibě v lovu a také hudbě a divadlu. Svého nejvyššího podkoního, knížete Adama Františka ze Schwarzenberku, pověřil uspořádáním divadelní slavnosti na počet císařovny Kristýny na českokrumlovském zámku. Opera Pietra Metastasia L´asilo d´Amore měla být provedena v pro tento účel zvlášť postavené aréně, již společně s jevištní výpravu navrhnul tehdejší císařský divadelní architekt Giuseppe Galli Bibiena. Na stavbě arény před letohrádkem Bellarie
v zámecké zahradě bylo zaměstnáno 100 dělníků. Přípravy byly v plném proudu, když přišla zpráva, že 10. června 1732, při lovu na jelena císař Karel VI. nešťastně zasáhl ze své ručnice knížete Adama Františka a ten druhé dne skonal. Divadelní slavnost byla zrušena a o dva měsíce později ( 28. srpna 1732) se pro Krumlov připravené operní představení odehrálo na slavnosti v hornorakouském Linci. Bibienovy divadelní scény byly průhledné a divadlo samo bylo osvíceno více než 4 tisíci světel.
1745
30. 9. 1745 bylo na jízdárně v zámecké zahradě aranžováno slavnostní osvětlení s pochodněmi, dřevěnými pokovenými svícny a pyramidami.
1747
27. prosince 1747 byla u příležitosti narozenin tehdejší zámecké paní, kněžny Marie Terezie ze Schwarzenberku, vedena alegorická slavnostní hra skutečně na "obrovském jevišti" ("ingens theatrum") v horní zámecké zahradě. Je pozoruhodné, že se toto představení navzdory pokročilé roční době konalo pod širým nebem. " nejjasnější kníže vytvořil ve větší zámecké zahradě z lásky ke své … manželce … překrásné osvětlení (iluminaci): neboť mnoha tisíci svítilen a hořících váz … nebyla osvětlena půvabně jen celá zahrada s Bellarií a zahradnictvím (Topiario), ale i velké divadlo, postavené před Bellarií. V něm velmi vkusně zpívaly mistrným zpěvem svá přání čtyři světadíly. Každý byl bohatě oblečen ve svém běžném oděvu a ze čtyř koutů zahrady zněla až k divadlu jejich obvyklá hudba. … Samotný kníže představoval Asii, ostatní světadíly hráli a skvěle zpívaly … hrabě de Thierheimb se svou manželkou a … baron Kfellner. Poté společně pojedli za líbezné hudby v již zmíněné Bellarii. K ní se sbíhal a s velkým obdivem a potleskem si prohlížel nespočetný lid vchod do divadla, osvětlení zahrady i samotnou boatou stavbu divadla dosud nikdy
v Krumlově nevídanou a dílo vskutku hodné knížete.
1750
15. prosince 1750 …. uvedl v noci mladší nejjasnější pán ve Favoritním dvoře (dnes nazýván Kvítkův dvůr) za velkou zámeckou zahradou velmi příjemnou komedii. Poté bylo očím s úžasem přihlížejících připraveno neobyčejné ohnivé představení (tj. ohňostroj).
1768
Od časného jara se upravovala zámecká zahrada a Bellarie, a to i s nasazením robotníků. Snad největší starost dělala zámeckému vrchnímu hejtmanovi Ambrožovskému slavobrána. Na výtvarném řešení se podíleli malíři Wetschel
a Merkel. Květinové ornamenty rámovaly figurální výzdobu, hlavní motiv představoval personifikovanou Poezii, génia s tributy a znaky novomanželů. Líbily se i vybrané verše a bylo ponecháno na vůli malířům, kam je umístí.
Do zámecké zahrady se připravovaly vhodné transparenty, které zprvu maloval místní malíř Potz z Plešivce (předměstí Českého Krumlova), pozdějí malíři Wetschel a Merkel. Mezitím došly do Českého Krumlova přesné dispozice: sňatek bude být uzavřen 24. července 1768, 16. července přijedou novomanželé do Třeboně a 21. července na českokrumlovský zámek. Byl nejvyšší čas dokončit všechny práce. V Zrcadlovém sále, který zdobili jmenovaní malíří nástěnnými malbami, se připravovala scéna pro pantomimu a bohatá iluminace, v Bellarii byla celkově upravena salla terrena. Natíraly se treláže u Bellarie a zcela nově byl ozdoben parter u tohoto letohrádku. K výzdobě byla dovezena sklářská tavenina ze skláren v Novohradských horách. Nově zhotovené kamenné vázy byly osazeny na kaskádové fontáně. Na letní jízdárně se opravovaly dřevěné bariéry.
Kromě stavebních úprav musel Ambrožovský opatřit v okolí dostatečný počet trubačů a tympanistů. K osvětlení zámecké zahrady sloužilo 20 000 světel. V kahancích a lucernách se svítilo máslem a lojem - spotřeba byla plných 25 metrických centů! S přípravou osvětlení byly velká práce, protože se muselo rozsvítit prakticky najednou a určení zaměstnanci zámku stačili připravit denně pouze 1400 lamp. V den slavnosti bylo iluminováno celé město, zejména náměstí, prelatura a jezuitská kolej. Při iluminaci využili českokrumlovští zámečtí zaměstnanci zkušenosti z podobné slavnosti, která se konala v menším měřítku v Třeboni. Dispozice pro průběh slavností byly sice dány, ale vše se rozběhlo až o dva dny později. Novomanželský pár přijel do Českého Krumlova ve směru od Hluboké nad Vltavou odpoledne 23. července. Po krátkém odpočinku a seřazení se vydal průvod na cestu do města a pak na zámek. Napřed jel jen jednospřežní knížecí kočár, potom třináct městských jezdců v husarských uniformách se svými důstojníky, knížecí myslivci, komorníci a lokajové, stájový personál, za nimi v kočáře novomanželé, štolba s dalším jezdcem, druhý knížecí kočár, slavnostní vůz s preláty z Vyššího Brodu, rakouského Schläglu a Českého Krumlova, 48 měšťanských dragounů a nakonec knížecí cestovní vůz doprovázený čtyřmi měšťanskými husary.
Průvod přijel do města po mostě na Horní bráně, vyzdobené květinami a chvojím. U samostatné slavobrány přispěli ke slavnostní náladě trubači a tympanisté. V okamžiku, kdy se průvod octl před jezuitskou kolejí, kde byla další slavobrána, byla z knížecích a městských děl odpálena čestná salva. Další "skvostnou" slavobránu, jak zmiňuje očitý svědek, dal postavit magistrát u radnice: v ní byli opět usazeni hudebníci. Na náměstí očekávalo průvod obyvatelstvo města a dvě roty 228 měšťanů, oblečených v slavnostních husarských uniformách. Na slavobráně bylo rozsazeno 36 horníků rovněž v krojích, s rozžatými kahanci. Pak se průvod hnul po Lazebnickém mostě Latránem k Červené bráně, za níž stála další slavobrána. Na rejdišti (prvním zámeckém nádvoří) se shromáždily tři roty císařsko-královského dělostřelectva, které byly ve městě právě posádkou. Druhá slavobrána stála u mědvědího příkopu, na druhém zámeckém nádvoří očekávalo průvod 48 knížecích granátníků. Na Horním hradě byli novomanželé přivítáni členy rodiny
a četnými hosty z šlechtických kruhů. Večer v devět hodin se pořádala večeře a po ní zábava, která trvala až do noci.
Slavnostní osvětlení bylo hlavně v Horním zámku, v zámecké zahradě a na ostrůvku v zámeckém rybníku, osvětlena byla též Bellarie a kaskáda v dolní zahradě. Slavnosti trvaly až do 7. srpna.
III. Principy barokní iluminace
Kouzlo svíčkového a plamenného osvětlení
Světlo plamene svíčky - jeho intenzita, barevnost a mihotavý efekt - je jeden z nejdůležitějších principů vytvářejících působivou imaginativní atmosféru barokního prostoru. Převážná většina návštěvníků, která přijde do styku s původním osvětlením zámeckých exteriérů či interiérů může potvrdit, že autentické světelné prostředí zasahuje každého s mnohem větším účinkem než jsou ochotni připustit. Odborníci na psychologii vnímání zde především zdůrazňují působení tajemného pološera, teplou a mihotavou záři, která tu zdůrazňuje a jinde diskrétně zahaluje. Mihotavé přítmí jitří divákovu fantazii, ale současně pouze napovídá a ponechává možnost pro dotvoření účinku v divákově nitru. Dává prostor pro osobní zkušenost vnímání. A bude nejspíš skutečností, že osobní niterné prožitky jsou pro vnímatele vždy bohatší, něž působení okázalých a technicky vyspělých vnějších vlivů.
Naše dnešní znalosti a zkušenosti se světlem plamene svíčky či olejovým nebo tukovým osvětlením jsou velmi mlhavé a tak pro dosažení výše uvedených účinků je zapotřebí značné dávky chladné, věcné a racionální úvahy, analýzy
a experimentů.
Je překvapivé, jaká změna světla nastane, jestliže přestaneme vnímat světlo svíčky jako doplňkový dekorativní prvek pro dotvoření atmosféry, ale naopak zacházíme s ním jako s jediným zdrojem osvětlení.
Průsvitové efekty
Jedna oblast světelných efektů je stále opomíjena zájmovou i odbornou veřejností a ani literatura ji nevěnuje náležitou pozornost. Jde o efekty průsvitu, které v podmanivém a inspirativním pološeru barokní scény působí až imaginativně, doslova rozněcují jiskry fantazie a obrazotvornosti. V prostředí promyšlené kompozice tvarové, výtvarné, světelné, odstupněné velikostí, důmyslných klamů a optické iluze, tajemného pološera, vytvářejí průsvity další iluzivní plán v celkové harmonii tvarových a světelných vztahů. Mezi jednoduché průsvitové prvky patří lampiony, balony, jehlany či pylony potažené transparentním papírem nebo látkou, často barevně a výtvarně dekorovány. Rafinovanější skupinou průsvitů jsou pak exteriérové kulisy. Průsvity zde tvoří plátěný nebo pergamenový výkryt otvorů v kulise, ze zadní strany prosvětlené svíčkou či tukovým světelným zdrojem. Oblíbeným motivem průsvitů byla okna architektury, oči zvířat, plody citrusových stromů, hrozny vinic, pásy trávy nebo také plameny ohně.
Rozvržení světelných zdrojů v exteriérech
Dobová schémata či situační a technické plány pro iluminaci, dobová ikonografie a popisy světelných efektů potvrzují, že koncept a rozvržení světel měly svůj řád, svá pravidla. Zejména v kombinaci s pyrotechnickými efekty, výtvarnými doplňky, technickými stavbami, s kostýmním návrhem, s gastronomií a aranžérskou prací šlo o "velké umění"
a renomovaní "mistři zábav" požívali velkého věhlasu a finančního ocenění.
Řád a symetrie horizontál, vertikálních akcentů, barevných světelných variací a překvapivých efektů od klidného plamene, přes záblesky, výbuchy, dýmy, kombinace živlů (oheň a voda) atp. byly pro barokní období typické.
Z praktického pohledu při rozvrhu světelných hladin lze nejsnáze rekonstruovat tyto zásady:
- Světlo na úrovni země - keramické misky v rytmu cca 1,5 až 2 metry vytváří malebnou světelnou geometrii půdorysné dispozice zahrady, zdůrazňuje osové souvislosti linií cest a zdůrazňuje kompozici záhonů či vegetačního rozvrhu. Zároveň je praktickým přízemním osvětlením, které upozorňuje na překážky, nerovnosti a orientuje a směřuje účastníka zahradní slavnosti.
- Světlo ve výšce cca 60 cm - 100 cm - keramické misky či svíčky na balustrádách, květináčích, stolech atp. nasvětlují optimální "pracovní výšku" pro hry, aranžmá na tabulích, pro gastronimii, pro nasvětlení sedící společnosti atp.
- Světlo ve výšce cca 200 cm - plamenné osvětlení na tyčích, osvětlení na balustrádách, vázách, atikách, zavěšené lampy, lampiony atp. tvořilo horní světelný parter, který modeloval scenérii prostoru. Světlo zde zdůrazňovalo křivky kmenů a větví, klenbu listoví, reagovalo s malbou či reflexními materiály vertikálně tyčících se staveb /brány, sloupy, baldachýny, girlandy/
- Světelné pyrotechnické efekty ve značné výšce nad zahradou či krajinou.
Základní charakteristika prvků pro exteriérové iluminace podle druhu osvětlení:
Knotové osvětlení:
- Keramická miska - je základním osvětlovacím prvkem. Jednoduchá konstrukce umožňovala snadnou výrobu, přípravu a manipulaci. Její tvar, velikost a způsob uchycení knotu zabezpečoval optimální plamen, doba hoření náplně je cca 3 - 4 hodiny, plamen nezhasne při mírném vánku či mírném dešti. Původní náplní byl méně hodnotný živočišný tuk, v současnosti je optimální náhradou parafín. Kvalitu plamene výrazně ovlivňuje kvalita knotu. Pletená šňůra z přírodních vláken či stará konopná lana jsou ideálním a levným řešením.
Z dochovaného množství keramických misek (na Českém Krumlově cca 4.000 ks), z dobových informací
a popisů zábav a festivit na evropských dvorech vyplývá, že toto osvětlení bylo užíváno v množství několika desítek tisíc kusů !!! Např. Český Krumlov 20.000 ks, Godollo 50.000 ks, Esterhaza 55.000 ks atp.
Keramické misky vytvářely světelné linie na obrubnících cest, kopírovaly geometrii výsadby zeleně zahrad, lemovaly balustrády, římsy architektury, byly stavěny do kostrukcí jehlanů, pylonů, do květináčů atp.
- Svíčka - je typicky interiérovým osvětlením. Pro exteriér se užívala na osvětlení stolů ve svícnech, v závěsných lampách, lampionech a na předmětech s průsvitovým efektem. Technologie výroby svíček namáčením, litím či tažením ze včelího vosku různých úprav či loje hovězího, ovčího atp. byla náročná časově i finančně. Nechráněné svíčkové osvětlení je velmi náchylné na vánek či průvan, rychle a nestejnoměrně hoří, zvyšuje se odkap či stékavost vosku.
Naopak dobře ošetřená svíčka (vrstvením při výrobě či namočením do solného roztoku atp.) v chráněném prostředí (lampa, lampion) hoří cca 3 hodiny při minimální čadivosti a roztékání.
Intenzitu svíčkového osvětlení je možné výrazně ovlivnit kvalitou a tloušťkou knotu nebo reflexní odrazovou plochou.
- Pochodně - především ikonografické podklady, popisy a pak několik velmi vzácně dochovaných reálií nám dává představu o v rukách neseném osvětlení. Pochodně byly používány do slavnostních průvodů, pochodů či procesí. Principem tohoto osvětlení je zesílený knot, který nezhasne pohybem při chůzi nebo výkyvná nádoba s hořící hmotou na rukojeti. Variant pochodní tedy osvětlení do rukou je mnoho. Zesílené svíce s několika knoty, svazek svíček, provazy a juta nasycená tukem či pryskyřicí a namotaná na konec dřevěné rukojeti, spletený a vyztužený provaz nasycený pryskyřicí a zasazený do dřevěné rukojeti.
Velkou nevýhodou pochodní je jejich nebezpečnost vůči okolním osobám a vysoká pravděpodobnost znečištění rukou, oděvů atp.
Plamenné osvětlení:
V kotlících, keramických či kovových nádobách, na tyčích či vyvýšených kamenických prvcích (např. vázy balustrád a atik) vytvářelo toto osvětlení horní světelný parter. Přestože je základem tohoto osvětlení zapálený knot, tak vlivem vyšší teploty hoření a pevného okraje roztavené hladiny hořící náplně dochází k plošnému hoření. Plamen je pak velmi efektní, světelně intenzivní a velmi odolný povětrnostním vlivům včetně deště.
Plamenné osvětlení vyžaduje zvýšenou opatrnost a zkušenost. Reálně zde hrozí nebezpečí popálení osob hořící tekutinou nebo poškození materiálu památkového prvku vysokou teplotou.
Původně používané náplně živočišných tuků, pryskyřic a dehtů lze v současnosti úspěšně nahradit parafínem.
Základní charakteristika prvků pro exteriérové osvětlení podle typu osvětlení:
Svíčka - relativně nejsnadnější způsob osvětlení. Dobové svíčky snadno nahradí typizované parafínové svíčky. Rozdíl světla v barvě a intenzitě není podstatný zejména v exteriérovém použití. Podstatné je respektovat velikost a barvu svíček.
V případě zájmu o rekonstrukci svíček podle dobových technologií a ověření problematiky náročnosti výroby, svítivosti, čadivosti, doby hoření atp. vstupujeme na velmi exaktní pole. Podle dobových informací byl používán včelí vosk nečištěný, čištěný a bělený, v případě loje pak lůj hovězí či ovčí. Technologie výroby je odléváním, namáčením, tažením a stáčením či vrstvením. Svíčky ze včelího vosku jsou stálejší, hoří delší dobu a spíše voní. Lojové svíčky byly horším typem osvětlení, poměrně páchnou páleným živočišným tukem, rychle měknou a roztékají se.
Nevýhodou svičkového osvětlení je jeho citlivost na povětrnostní vlivy, roztékání a odkapání.
V lampiónech a menších průsvitech je svíčka ideálním světlem.
Dobře vyrobená a ošetřená svíčka hoří cca 3-4 hodiny.
Keramická miska s knotem, s tukovou (novodobě parafínovou) náplní. Tvar a velikost misky byla generační zkušeností dovedena do potřebné a odpovídající velikosti. Náplň zajišťuje cca 3 - 4 hodiny hoření, tvar okraje misky způsobuje pomalé tavení spíše ve střední části, postupné sycení knotu a zabraňuje utopení knotu ve větším množství roztavené hmoty. Jde o ideální osvětlení do exteriéru, odolné proti mírnějším povětrnostním vlivům (vítr, déšť). Kvalita
a materiál knotu výrazně ovlivňuje velikost plamene, tedy i svítivost a dobu hoření. I v dnešní době není zásadnějším problémem vyrobit, naplnit a užívat několik tisíc kusů tohoto osvětlení. Desítky až stovky metrů světelných linií, podtrhující půdorysné členění barokní zahrady, jsou nezapomentelným zážitkem.
Praktická rada při zhášení - na zhášení je ideální používat sklenici a na okamžik přiklopit knot.
Květináč (dřevěný, keramický) vyložený keramickou miskou - toto vyvýšené osvětlení tvoří střední světelný parter
v prostoru a v detailu velmi malebně modeluje stromek - rostlinu v květináči. Je zajímavé, že dobové ikonografické prameny zachycují téměř výhradně citrusové stromky s plody. Toto osvětlení využívá přirozené prvky v kompozici zámecké zahrady a z praktických zkušeností je nutná opatrnost. Při poryvech větru může plamen teplem poškodit kmínek pěstěného stromku, suchá vlákna na bázi listů palem se mohou vznítit.
Trojnožka, jehlan, obelisk - dřevěné konstrukce jako podstavce pro keramické misky a tedy pro vertikální světelné prvky, které propojují jednotlivé světelné partery, byly jak jednoduché, tak monumentální. Z ikonografie jsou patrny stavby mnohametrové výše se stovkami světelných bodů.
V komorních parterech zahrady se nám osvědčily trojnožky o výšce cca 2,5 metru s 10 - 13ti kusy keramických misek. Osvětlení je velmi působivé, při doplnění o zeleň či lampion a symetrickém rozmístění jde o velmi významný světelný prvek.
Kotlík na tyči - tento typ plamenného osvětlení s vertikálním akcentem světelné kompozice je pro Český Krumlov charakteristický. V depozitáři zámku byly nalezeny dva kusy tohoto osvětlení. Nutno dodat, že po generace nepovšimnutý nenápadný prvek byl rozpoznán na základě ikonografického srovnání. Dřevěná tyč dlouhá cca 2 metry má dolní konec okován do špičky pro snadnější zaražení do země a na horním konci je kovářsky upravena vidlice s načepovaným, volně výkyvným kotlíkem. Ve středu kotlíku je bodec na uchycení knotu, který byl zalit do tukové či dehto pryskyřičné směsi. Plamen tohoto osvětlení je skutečně impozantní, ale samotné osvětlení je nebezpečné
a vyžaduje zkušenost při použití. Knot je nutno vyrobit na míru nejlépe ze starého konopného lana a jako hořící nápň se osvědčil parafín. Při rozhoření dojde k roztavení náplni v kotliku a ta hoří celým povrchem. Pro stabilitu a pro udržení bezpečné vzdálenosti hostů jsme osvětlení opatřili trojnožkou, která zamezuje bezprostřednímu přístupu a případnému převrhnutí kotlíku. Doba hoření je cca 3 - 4 hodiny a zhášení je možné výhradně přiklopením a zadusením plamene.
Keramické či kovové nádoby, umisťované do otvorů ve vázách balustrád a atik, je obdobným typem světla. Ikonografické a textové podklady nás navedly na pozornější průzkum a ohledání kamenných váz. Bylo prokázáno
a restaurováním potvrzeno, že mladší druhotné zásahy vedly k pevnému přikotvení snímatelných pokliček na vrcholu váz a tím k zapomenutí světelné funkce kamenických dekorativních prvků zámecké zahrady. V současné době restaurování váz a pořizování jejich kopií respektuje i výše uvedené poznatky. V nejblížší budoucnosti bude možno tento světelný efekt experimentálně prověřit a začlenit ho do celkové světelné kompozice zahradních slavností.
Závěsné lampy - kovové či dřevěné lampy se svíčkou, zavěšené na zvýšené konstrukci (brány, baldachýny, slunečníky, tyče, překlady či větve stromů) osvětlovaly konkrétní místa z důvodů estetických a praktických.
Lampiony - jsou často zmiňovaným a v ikonografii zachyceným světelným prvkem. Byly nošeny či zavěšeny a tento tvarově jasně definovaný zdroj měkého a stejnoměrného světla se snadnou možností barevné úpravy byl velmi oblíben.
Průsvitové či transparentní svítidla - vyráběná z dřevěné kostry potažené papírem či látkou v podobě jehlanů, obelisků atp. tvarů, byly především tvarovým světelným zpestřením. Transparentní jehlany jasně určovaly rytmus či zdůrazňovaly kompoziční bod, působily obdobně jako lampiony efektem tvarovaného světla.
Praktickým problémem tohoto osvětlení je potřeba výraznějšího světla vzhledem k velikosti konstrukce/lze posílit reflexní odrazovou plochou umístěnou za světlem/ ale výraznější knotové osvětlení zase vede k začazení vnitřních stěn obalu a zániku efektu.
Jiné průsvitové efekty na kulisách keřů, stromů, zvířat, staveb či architektury jsou velmi málo prozkoumanou záležitostí. Současné poznání prozatím příliž nerozlišuje divadelní kulisu s průsvitovým efektem od průsvitových efektů používaných při zahradních slavnostech. Určité indicie z dobových popisů naznačují, že například vinice či citrusové stromy s prozářenými plody nemusely být pouze divadelní dekorací, ale vytvářely pověstné mirákulum i v prostředí zámeckých zahrad.
Pyrotechnické efekty lze z části také považovat za světelný efekt. Vedle jiných působivých vjemů (točivý moment, stoupající stopa dráhy, sršení, výtrysk či pád ohně, barva, dým, hluk atp.) je zde jeden důležitý moment - krátký, ale výrazný záblesk, osvětlující široké okolí zahrady či krajinu, doznívající na sítnici pozorovatele. Tento prchavý okamžik extrémní světelné intenzity v časech, kdy základním osvětlením byl chvějivý plamen svíce s matným kuželem světla
o průměru několika málo metrů, musel zapůsobit hlubokým dojmem.
PhDr. Pavel Slavko, Ing. Jiří Olšan
Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Českých Budějovicích,
Správa hradu a zámku Český Krumlov
seznam sborníků
