Veronika Pincová
Je rok 1744 a mladičká, dvacetiletá, dědička vlašimského panství Marie Josefa hraběnka Trautson se provdala za Karla Josefa knížete Auersperga. Tímto rokem začala éra Auerspergů na Vlašimi, která trvala dalších 201 let.
V zahradnické literatuře, zabývající se historickými parky se můžeme dočíst, že kolem roku 1755 byl ve Vlašimi založený romantický park. Pokud by tomu tak bylo, šlo by o jeden z prvních romantických parků na území Čech a byl by založený právě tímto manželským párem. Uvedené tvrzení nelze ničím doložit, naopak, následující fakta jej vyvracejí a nepřímo dokládají založení romantického parku o 20 let později, tedy kolem roku 1775. To ovšem jsou manželé Karel Josef a Marie Josefa již padesátníci. Jde o přinejmenším neobvyklé jednání. Historické prameny dokládají, že majitelé změny a úpravy na svých panstvích prováděli obvykle hned v prvních letech vlastnictví a to
v případě, že panství získali v mládí, tj. ve věku 20 až 35 let, kdežto Auerspergové po svém nástupu ještě dalších 30 let zachovávali vlašimské panství v podobě, jakou mu dala po třicetileté válce praprabába Marie Josefy, Beatrix kněžna z Portia.
Skutečnost, že v polovině 18. stol. ještě nebyla zámecká obora ve Vlašimi proměněná na romantický park, lze doložit 1. vojenským mapováním, prováděným z nařízení Marie Terezie v letech 1763 - 67. V mapování byl zakreslený zámek, který obepínaly hradby a na území pozdějšího romantického parku byla zakreslená panská obora, tj. přírodní porost obehnaný zdí. V SHP se dočteme, že v roce 1771 byly zbourány zámecké hradby a zasypány vodní příkopy. Šlo o zcela zásadní změnu, která otevřela zámek okolnímu přírodnímu prostředí. Dále se v SHP dovídáme, že v roce 1775 byla na nedalekých Domašínských horách zřízená nová panská obora. Dalším bádáním se ukázalo, že jde o informace logicky zapadající do sebe. V publikaci F. A. Slavíka Dějiny města Vlašimi a jeho statku (1889) se dočteme, že se zřízením nové panské obory byly určité potíže. Jediné příhodné místo v nedalekém okolí Vlašimi byly jmenované Domašínské hory, což byla ovšem honitba města Vlašimi. Tuto skutečnost si město nechávalo potvrdit od každého nového majitele panství a mělo ji potvrzenou i od Auerspergů a to již celých 30 let. Když se v rodině Auerspergů objevila idea proměny obory na romantický park, bylo bezpodmínečně nutné zajistit si náhradní honitbu, protože pořádání honů, kterých se zúčastňovali pozvaní hosté, představovalo zcela neodmyslitelnou součást společenského života aristokracie. Zde ovšem vyvstala určitá potíž. Město se patrně nechtělo svého oprávněného nároku vzdát, takže vznikla jakási vleklá patová situace. F. A. Slavík totiž uvádí, že..."poté, co si Auerspergovi přisvojili Domašínské hory, byla zde zřízená nová panská obora a na vrcholu byl vystavěný gloriet pro krásné vyhlídky do kraje." Auerspergové tedy, když se nemohli s městem domluvit, ukončili patovou situaci kolem náhradní honitby přisvojením území Domašínských hor. Tato obtíž vysvětluje čtyřletý časový posun mezi zbouráním zámeckých hradeb a počátkem tvorby romantického parku, který byl závislý na zajištění náhradní honitby.
Určité změny a to především zbourání zámeckých hradeb, coby důležité informace z hlediska vojenské strategie, nám dokládá rektifikace 1. vojenského mapování, prováděná z nařízení Josefa II. v letech 1780 - 83. Na mapě Vlašimi je dobře čitelný kolem zámku výmaz hradeb včetně nárožních bastionů. Rektifikace měla sice za úkol provést opravná měření původně nepřesných zákresů, ale současně prováděla také aktualizaci zásadních změn. Můžeme se domnívat, že za zásadní změnu bylo považováno zbourání hradeb, ovšem již nikoli romantické stavby a vycházkové pěšiny v parku, protože ani toto tzv. Josefské mapování ještě nedokládá romantické parkové úpravy. Přesto počátek romantického parku ve Vlašimi můžeme odvozovat od doloženého vzniku nové panské obory na Domašínských horách.
V dosud tradovaných informacích bylo ještě několik dalších rozporů. Jak již bylo výše uvedeno, romantický park ve Vlašimi vznikl za vlastnictví manželského páru Karla Josefa a Marie Josefy, autorství tedy bylo logicky připisováno jim, zejména pak Marii Josefě, jak uvádí F. A. Slavík. Když se ovšem podíváme blíž na životní příběh této ženy, dovíme se, že ve věku 21 let porodila své první dítě, ve věku 44 let porodila své poslední, celkem třinácté dítě. Rodila 24 let, v roce 1752 dokonce porodila dvě děti, aniž by šlo o dvojčata, dvojčata neměla nikdy. Z třinácti dětí jí 6 zemřelo. Přesto, že o své děti Marie Josefa nikdy nemusela pečovat sama, svá těhotenství a porody musela vždy prodělat sama
a podobně i ztráty svých dětí, i když vysoká dětská úmrtnost v té době byla běžná zkušenost všech rodičů. Je poněkud obtížné představit si padesátiletou ženu s uvedenou životní zkušeností jako romantičku, která iniciuje, nebo se dokonce aktivně podílí na tvorbě romantického parku...
Při bádání po inspiračních zdrojích pro vlašimský romantický park opakovaně nitky vedly do císařského Laxenburgu. Toto tradiční císařské letní sídlo, ležící 15 km jižně od Vídně, zaznamenalo období největšího rozkvětu za panování Marie Terezie a jejího manžela Františka Štěpána Lotrinského. V roce 1755 zde začal panovnický pár tvořit romantický park, který byl jeden z prvních na evropském kontinentě.
Auerspergové měli velmi úzké vazby na Vídeň a císařský dvůr. Auersperský vídeňský palác za Karla Josefa a Marie Josefy představoval nejvýznamnější vídeňské kulturní centrum s bohatou hudební tradicí. Koncertoval zde např. šestiletý Mozart, coby zázračné dítě, přímo pro Marii Terezii. Povzbuzen obdivem panovnice ji po koncertě vyskočil na klín a políbil ji, později v tomto paláci provedl rakouskou premiéru své opery Idomeneo, palác je spojen se jmény hudebních velikánů jako byli J. Haydn a Ch.W. Gluck. O častých a dlouhých pobytech Auerspergů ve Vídni svědčí též sňatky uzavírané většinou v hlavním městě a Vídeň byla i častým rodným městem dětí, jak plyne z auersperského rodokmene. Vzhledem k této úzké vazbě na Vídeň lze předpokládat, že Auerspergové znali i letní rodinné sídlo Habsburgů Laxenburg a měli možnost sledovat i tvorbu císařského romantického parku.
Další a to soukromá vazba na Laxenburg vedla přes švagrovou vlašimských manželů, proslulou krasavici Vilemínu Auersperg, rozenou Neipperg, která od roku 1754 vlastnila poblíž Laxenburgu venkovské sídlo.
V roce 1764 se nejstarší dcera Auerspergů provdala do rodiny Daunů, kteří rovněž vlastnili panské sídlo v Laxenburgu a to přímo v sousedství císařského sídla. V době, kdy začínal vznikat císařský romantický park, panovnický pár dospěl k závěru, že jejich pozemky nemají dostatečnou výměru, proto od rodu Daunů odkoupil část panství zvanou Modrý dvůr. Zde bylo později situováno císařské divadlo a ubytovací prostory pro početné aristokratické hosty. Přes všechny tyto skutečnosti císařský romantický park celých 20 let od svého vzniku neoslovil vlašimské manžele tak, aby je inspiroval k realizaci ve Vlašimi.
Další skutečností, která vedla k zamyšlení, byla pozoruhodná obrazová dokumentace, dokládající romantický park ve Vlašimi, ze které jsou často publikovány v literatuře ukázky. Při bližším studiu těchto materiálů se ukázalo, že mezi léty 1802 - 1805 byly vyhotoveny celkem tři obrazové cykly na téma tohoto romantického parku. Všechny cykly nechal vyhotovit Vilém I. Auersperg, nejstarší syn Karla Josefa a Marie Josefy, tedy dědic vlašimského panství. Obrazové cykly vznikly až po smrti obou rodičů přesto, že dědická práva nabyl Vilém již po smrti matky. Na vyobrazeních se podíleli proslulí doboví výtvarníci a rytci Václav Berger, Antonín Pucherna, František Hoffmann a František Karel Wolf. Pracovali ve dvojicích Pucherna - Berger (1802), Hoffmann - Berger (kolem 1803) a Wolf - Berger (1805), přičemž Berger pokaždé provedl rytiny. Cyklus od výtvarné dvojice Pucherna - Berger znázorňuje celkem 24 motivů z romantického parku.
V roce 1804 Vilém publikoval ve specializovaném dobovém časopisu Ideenmagazin..., který vycházel v Grohmanově nakladatelství v Lipsku, ukázky z romantického parku ve Vlašimi.
V roce 1805 Vilém vlastním nákladem vydal publikaci, dalo by se říci, monografii o vlašimském romantickém parku. Autorem textu, můžeme se domnívat, že dle instrukcí Viléma, je F. K. Wolf, obrazové přílohy pro publikaci vyhotovila výtvarná dvojice Wolf - Berger. Publikace obsahuje též mapové vyobrazení parku, které v roce 1805 již nepředstavuje plán, ale vyobrazení skutečného stavu. Zdá se, že publikace se nenachází na území naší republiky ani v jednom exempláři, proto zatím nebylo možné do ní nahlédnout. Nachází se ovšem ve Vídni v rodinném archivu Auerspergů, který není zpřístupněn veřejnosti k badatelským účelům. Přes tuto skutečnost se podařilo pracovníkům Muzea Podblanicka z vlašimského zámku získat aspoň černobílou kopii mapového vyobrazení romantického parku. Výkres je označený ozdobnou dobovou rozpiskou, která zní : Knížecí park Viléma Auersperga ve Vlašimi. Tento nápis je poněkud zarážející. Na jedné straně dokládá skutečnost, že jde o park, který v době vzniku publikace byl jeho majetkem, na druhé straně tato společenská vrstva ctila odkazy svých předků a byla na ně patřičně hrdá, přičemž v případě Viléma I. Auersperga zde zaznívá jakási naprostá negace rodičů, coby zakladatelů romantického parku. Když si ale uvědomíme skutečnost, že manželé Karel Josef a Marie Josefa přesto, že měli možnost, až do svého vskutku zralého věku netvořili žádný park, je zde výzva zamyslet se nad tím, zda iniciátorem a motorem celého díla nebyl někdo jiný, mladší, například syn Vilém I., který projevoval pro park tak mimořádné a pozoruhodné nadšení.
Podívejme se tedy na Viléma I. blíže. Narodil se v roce 1749 jako čtvrtorozené dítě, přičemž předchozí dva sourozenci v dětském věku zemřeli, ale žila starší sestra. Byl budoucím dědicem auersperských statků a tedy
i vlašimského panství. V roce 1755, kdy začal vznikat císařský romantický park v Laxenburgu, bylo Vilémovi 6 let. V témže roce přibyla do rodiny krásná Vilemína, majitelka venkovského sídla poblíž Laxenburgu, která se stala tetou šestiletého Viléma. Když se v roce 1764 Vilémova devatenáctiletá sestra vdávala za mladého hraběte Dauna, jejichž statky sousedily v Laxenburgu s císařskými, bylo Vilémovi 15 let. Můžeme se domnívat, že příležitostné návštěvy v Laxenburgu, v císařském romantickém parku, emotivně působily právě na tohoto dospívajícího mladíka. Když v roce 1771 došlo ke zbourání zámeckých hradeb ve Vlašimi, Vilémovi bylo již 22 let a byl na hranici plnoletosti. Je nanejvýš pravděpodobné, že tedy on byl iniciátorem a duší celého budoucího romantického parku.
Další skutečnost, která nasvědčuje o Vilémovi, že byl zakladatel romantického parku ve Vlašimi, bylo velmi intimní parkové zátiší zvané Tajný soud, jindy také Dům noci. F. A. Slavík toto zátiší popisuje následujícími slovy : "... kolem kamenného stolu sedm kamenných židlí, na stole černé sukno, otevřená kniha, lebka a tasený meč...". Jde
o symboly, které používali svobodní zednáři, takže další badatelská činnost byla zaměřená na tuto problematiku. Ukázalo se, že Vilém, coby nositel pokrokových myšlenek, byl členem svobodného zednářství. Světlo obdržel ve věku 25 let ve Vídni 13.12.1774, později byl afilován do pražské lóže U tří korunovaných hvězd. O svobodných zednářích je známo, že byli nositeli dobového romantizmu, což zapadá do celkového kontextu.
I Vilémův osobní život měl určitý přídech romantizmu. V roce 1776 ve věku 26 let se Vilém oženil s velmi mladičkou, pouze patnáctiletou, Leopoldinou Františkou hraběnkou z Waldsteina - Wartenberga.
Pokud budeme předpokládat, že syn Vilém I. byl iniciátorem a skutečným tvůrcem romantického parku, tak vznikla poněkud neobvyklá situace. Vilém realizoval své životní dílo v době, kdy ještě nebyl vlastníkem panství, nedisponoval kromě osobní apanáže žádnými finančními prostředky a na své dědictví si musel počkat až do věku 43 let, tedy asi dalších 20 let. Vilémova realizace romantického parku za vlastnictví jeho rodičů byla pro budoucí generace natolik zavádějící, že historie Viléma jako zakladatele parku nepochopila a nezaregistrovala. Když ovšem akceptujeme, že Vilém I. Auersperg byl zakladatel romantického parku ve Vlašimi, pak je romantizmus ve spojení s mládím odpovídající, mládí, které má budoucnost před sebou, má právo snít a být hravé. U Viléma jako zakladatele parku je pak zcela přirozené jeho mimořádné nadšení pro park, jsou srozumitelné i 3 cykly vyobrazení, které nechal vyhotovit, svou logiku a opodstatnění má jak publikace v lipském Ideenmagazin, tak monografie o parku vydaná vlastním nákladem, včetně rozpisky na mapovém vyobrazení, která nyní již oprávněně uvádí, že jde o knížecí park Viléma Auersperga nejen jako majitele, ale i zakladatele.
Ještě jedna otázka si zasluhuje zamyšlení a objasnění. Z původních 24 romantických objektů v parku se zachovaly pouze 3 a to Starý hrad, Čínský pavilon a Saul, neboli Samson. Proč pouze 3 objekty, kde jsou ostatní, co se s nimi stalo ? Zachované objekty jsou zděné, případně z kamene, ostatní objekty byly ze dřeva, čímž byla jejich kratší životnost dána. Proč byla většina romantických objektů vytvořená pouze ze dřeva? Můžeme se zcela prostě a logicky domnívat, že z úsporných finančních důvodů. Vilém přeci zatím nebyl majitelem panství a o každou finanční investici musel žádat otce. Otec patrně odsouhlasil romantický park, ovšem z podmínkou, že bude tvořen co nejúsporněji. Nikoli, že by Auerspergové neměli dostatek finančních prostředků, ale otec Karel Josef patrně neměl zcela pochopení pro tuto dobovou a módní záležitost, která se pojila spíše s mládím. Zde si ovšem lze docela dobře představit roli Marie Josefy jako matky, která měla pochopení pro synův romantický záměr takže jej morálně podporovala, z čeho mohla vzniknout fikce uváděná F. A. Slavíkem, že zakladatelkou parku byla především Marie Josefa.
Hypoteticky tedy můžeme předpokládat, že pokud by byl mladý Vilém zakládal romantický park již jako svrchovaný vlastník panství, byl by patrně tvořil romantické objekty z trvalejších materiálů, náklady by byly podstatně vyšší, ovšem romantický park by se snad byl zachoval ve větším rozsahu. Dřevěné stavbičky většinou podlehly klimatickým vlivům, především vlhku a některé dokonce shořely.
To je tedy příběh romantického parku ve Vlašimi včetně zakladatele, kterého historie mylně odsunula zcela stranou.
Veronika Pincová
Výzkumný ústav Silva Taroucy Průhonice