zpět na seznam sborníků

Renata Lanková - Šubrová

ZÁMECKÝ PARK V ŽIDLOCHOVICÍCH A JEHO SPOLEČENSKÝ ŽIVOT

Společenský, politický ale i reprezentační význam šlechtických sídel a jejich zahrad byl po staletí vytvářen a přetvářen v závislosti na postupujících společenských změnách feudální společnosti. Významným podnětem bylo jistě společenské zařazení příslušného vlastníka v hierarchii feudální společnosti a státu (mocnářství), stupeň jeho politického, vojenského, společenského nebo hospodářského vlivu, u nás tedy vztah k mocnáři, k "Vídni" případně k církvi (především k vyššímu kléru).
Dalším a pro kulturní stránku společenských vztahů má rozhodující vliv vzdělání vlastníka a jeho rodiny, vztah k umění a umělcům, k hudbě, divadlu, literatuře, architektuře a výtvarnému umění. To se pak odráží i při výběru architekta a stavitele zámku či paláce, nejen pod vlivem aktuálních módních trendů, módních autorů a jejich stylu. Z toho pohledu je nesporně jiný u vojáka (rytíře nebo vojevůdce), u politika, diplomata a vládce nebo u církevního hodnostáře.
K tomu od konce 18. století přistupuje i vztah podnikatele (velkostatkáře, majitele manufaktur, těžebních společností apod.), který má vliv na společnost a později i politické změny a příslušnou strukturu společnosti a jejich vztahů mezi sebou i k umění.

Rozhodující základ pro společenský vývoj v Židlochovicích položili v 16. století Pernštejnové (1508-1562). Udílením hospodářských výsad, povyšováním vsí na městečka, podporou řemesel a především zakládáním vinohradů a obchodu s vínem, čímž dali základ budoucí prosperitě a společenskému sebevědomí obyvatel. V době panství Vratislava z Pernštejna dobové zápisy naznačují čilý pracovní ruch a všeobecně dobrý hospodářský rozvoj.
Židlochovické sídlo je zde poprvé označeno jako "zámek" v listině Jana z Pernštejna z roku 1542.(Zámek byl vybudován na místě pravěkého hradiska a pozdější tvrze, chráněné systémem vodních příkopů a valů.) Podoba této stavby ani úprav okolí není známá.

Období předbělohorské renesance - za pánů z Žerotína znamenalo pro židlochovické panství velký majetkový, společenský a kulturní vzestup, umožněný žerotínskou tolerantní a liberální politikou.
V roce 1570 se Židlochovice stávají majetkem nejvýznamnějšího pána z Žerotína - Fridricha (=Bedřicha) z Žerotína. Fridrich z Žerotína byl jeden ze čtyř nejstatečnějších válečníků čtyř císařů (Karla V, Ferdinanda I, Maxmiliána II a Rudolfa II) a zastával různé zemské úřady (zemský hejtman, místodržící nejvyššího komornictví moravského, rádce za tureckých válek.
V roce 1592 dal přestavět renesanční opevněný zámek, na zámek s kaplí, který se stal centrem moravské politiky, zejména na konci 16. století, kdy byl Fridrich z Žerotína zemským hejtmanem a hostil zde mnohé významné osobnosti té doby (např. Karel starší z Žerotína často navštěvoval svého strýce).
V té době nabylo židlochovické panství definitivního rozsahu a patřilo tak k největším moravským panstvím. Židlochovice se tak staly poprvé v historii politickým střediskem Moravy. Pozemkové knihy (z roku 1609) dokládají dobu hospodářského rozkvětu, který byl bohužel zničen třicetiletou válkou.
V letech 1645-1647 byl zámek dobyt Švédy a značně poškozen, kolem roku 1690 (za hraběte Vincenta Paara) opraven a částečně přestavěn. Zahradní úpravy z této doby nejsou v dostupných archivních dokladech dokumentovány.

Roku 1697 získává Židlochovice hrabě Filip Ludvík Václav Sintzendorff, (rakouský diplomat) který velkoryse zasáhl do vývoje židlochovického panství jako nikdo před ním ani po něm.
Přestavba zámku na reprezentační barokní sídlo proběhla v letech 1722-1728. Autorem projektu byl slavný rakouský císařský architekt Jan Lukas Hildebrandt a stavbu řídil stavitel Ludvík Šebestián Kaltner. Případně pařížský architekt Robert de Cotte. (V Paříži byla nalezena v dokumentaci tohoto tvůrce autorizovaná situace návrhu barokní zahrady a okolní krajiny z roku 1720, která se v hlavních rysech shoduje s kopií stabilního katastru z roku 1825, což naznačuje, že by mohlo jít o jeden z chybějících vývojových článků židlochovické zahrady.) Podrobně byl tento koncept zhodnocen, popsán a dokumentován na tomto místě v roce 2004.
(Šubr, 2004)
Výměny pozemků umožnily vytvořit dostatečný prostor pro reprezentativní barokní zahradu u nově budovaného honosného zámku. Návrh barokní zahrady zpracoval (podle jiných autorů) v roce 1708 francouzský zahradní architekt Arnošt August Charbonier (Ernest August Carbonnier) a dále řídil jeho stavbu v letech 1714-1715. Podle jeho návrhu pokračoval v realizaci zahradní inženýr Josef Hatzl do roku 1746. V letech 1727-1728 se rovněž budují rozsáhlé skleníky (oranžérie).
Vlastní vzhled zahrady je znám pouze z dobových popisů:
"V pojetí Charbonierově měl židlochovický park čistě francouzský ráz. Stromy a křoviny byly sázeny do špalírů a jejich koruny byly přistřihováním a vázáním dovedně tvarovány do vzoru proslulého parku ve Versaillích. Zvláště znamenité byly židlochovickém parku chodníky a chodby vroubené zelenými stěnami, které byli povinni udržovat a šestkrát do roka stříhat hrušovanští poddaní Jiří Ledaměsťan a Ondřej Šebek za ročních 300 zl. Také pěstování ovoce a zeleniny byla věnována velká péče. V té době tam byly vysázeny rozsáhlé meruňkové sady."

V roce 1742 (za války s Marií Terezií) pobýval na zámku v Židlochovicích pruský král Bedřich II.

V roce 1743 židlochovické panství přechází do rodu Ditrichštejnů (1743-1819). Leopold z Ditrichštejna jako první přestavěl a dal nově vyzdobit zámeckou kapli. Za něho navštívila Židlochovice císařovna Marie Terezie, které se zámecký park zalíbil natolik, že byl zahradní inženýr Josef Hatzl povolán v roce 1746 do Vídně a ustanoven správcem schönbrunnských zahrad. Kolem zámku byl vybudován široký vodní kanál (příkop) v němž se pěstovaly ryby, labutě a divoké kachny. Za knížete Karla Maxima z Ditrichštejna, (který dal upravit zámecký park), byl tento podle dobových pramenů pokládán za nejkrásnější na Moravě.
Koncem 18. století byl park značně poškozen mrazy, proto bylo rozhodnuto změnit park ve štěpnici, výrazně omezit prostředky na údržbu parku a zrušit oranžerii (1801, za knížete Karla z Ditrichštejna). V té době byly vykáceny i stříhané stěny v parku a plocha postupně měněna v ovocný sad a zeleninovou zahradu. Ovocné stromy byly nakupovány od významného pomologa P.M.Rösslera z Poděbrad. Úplný konec barokní zahrady přinesly napoleonské války (1805), kdy bylo panství i park zpustošeny a Ditrichštejnové neměli prostředky na jejich obnovu.
V roce 1798 zde byla rozložená ruská pomocná vojska (Suvarov), po kapitulaci Ulma (17.října 1805) generál Mack zbavený velitelství bydlel nuceně tři týdny na židlochovickém zámku. (potyčky mezi nepřátelskými vojsky skončily vítěznou bitvou pro Francouze - bitvou na Prateckých návrších.. V roce 1808, za knížete Františka z Ditrichštejna, po srážce u Znojma přitáhli první Francouzi do Židlochovic a zámku. Dne 19. září 1809 projížděl Židlochovicemi sám císař Napoleon do Hustopeče. (Mír byl ujednán 14. října téhož roku.)

Po napoleonských válkách (v roce 1805) byly zbourány hradby s baštami a byl zasypán vodní příkop kolem zámku a původní zadní vstup do zámku (směrem k městu) byl změněn na hlavní vstup. Prostor takto vzniklého čestného dvora (cour dhonneur) byl upraven do dnešní podoby (tedy již jako krajinářský) podle návrhu zahradníka Karla Marxe (dvě varianty signované: Carl Marx, 1809, 1822).
Rok 1819, tedy znamenal nový rozkvět pro židlochovické panství, za působení nového majitele (zetě Marie Terezie) vévody Alberta Sasko-Těšínského. V roce 1822 dědí s knížectvím Těšínským i Židlochovice arcivévoda Karel Ludvík, který do Židlochovic často zajížděl a rád zde pobýval. Na panství v Židlochovicích se rovněž zastavil císař a král Ferdinand V., když tudy jel roku 1836 na korunovaci do Prahy. Vývoj Habsburskolotrinského rodu tedy úzce souvisí s dějinami Židlochovic.
V roce 1836 bylo povoleno Florentu Robertovi zřízení cukrovaru u zámku z vrchnostenského dvora a téhož roku se začala stavět severní dráha (tzv. dráha císaře Ferdinanda). Za jeho syna arcivévody Albrechta (pozdější vítězný vůdce našich vojsk v Itálii). v roce 1848 se 12. října v Židlochovicích zastavil císař a král Ferdinand s četným doprovodem své císařské rodiny, mezi nimiž byl i pozdější císař pán František Josef I. 3.4.1873 byly Židlochovice slavnostně povýšeny na město.
Židlochovické panství bylo ve vlastnictví Habsburků až do roku 1918, posledním majitelem zámku se stal v roce 1896 arcivévoda Bedřich - pověstný "markýz Gero", který figuruje i v básni Petra Bezruče "Židlochovický park" z roku 1948. Za něho navštívil Židlochovice 18.11.1905 španělský král Alfons XIII. Od té doby je ve vlastnictví Československé, dnes České republiky.
(volně podle Horák, 1968, Ondrůj, 1948, Kratochvíl, 1910)

Za 1.Republiky sloužil zámek jako letní sídlo prezidenta republiky, byl využíván ke státní reprezentaci a to i ve vazbě na prominentní státní honitbu a bažantnici k ubytování představitelů států a dalších vysokých zahraničních osobností.
Tomáš G. Masaryk navštívil Židlochovice jako prezident poprvé 17.6.1924 a později zde pobýval ještě pětkrát (v letech 1928, 1929, 1930, 1931 a 1933). Dokumentoval tím svou oblibu rodné jižní Moravy a jejich obyvatel. Při jeho pobytu v roce 1930 (7.3.1930) byla na jeho paměť vysazena lípa u západní strany zámku, roste zde dodnes a je označena pamětní deskou.
Prezident dr. Edvard Beneš navštívil zámek poprvé bezprostředně po nástupu do funkce kolem roku 1936, podruhé pak 2.11.1937.
Park byl v té době v dobrém stavu díky pravidelné údržbě s potřebnými pěstebními zásahy, v nezměněné historické rozloze, tedy vč. užitkových a zásobních zahrad.

Také po 2. světové válce sloužil objekt ke státní reprezentaci i když jednostranně v souvislosti se světoznámou honitbou. Obliba myslivosti mnohých vedoucích představitelů režimu vedla mimo jiné k vysazení spárkaté zvěře do parku a ke stavbě dřevěného "obvodového" plotu pod zámkem a dalších potřebných zařízení. Vysoké stavy zvěře (cca 60 ks mufloní a 30 ks jelení) vedlo k velkému poškozování dřevin okusem, loupáním kůry a vytloukáním paroží, které ve svém důsledku znamenalo zničení keřového patra a vedlo k neodvratnému poškození mnoha stromů, zvláště mladých a perspektivních pro obnovu parkových porostů.
Průvodním jevem vysokého stavu zvěře byla i degradace bylinného patra, které zvláště v polostinných a stinných partiích nahradily ruderální druhy s převahou kopřivy dvoudomé (vlivem výběrového pasení a přehnojení dusíkem ze zvířecího trusu).
Po roce 1964 byla provedena v parku rekonstrukce podle projektu Stavoprojektu Brno. Znamenala především dnešní úpravu celé zámecké terasy vč. cest a zpevněných ploch (litý asfalt, mozaika 4/6), zjednodušující půdorys klasicistního původu (po roce 1822), někde v dosti nelogických tvarech (záhon v čestném dvoře nebo opakování parabolického oblouku SZ zahradního parteru v uzavřeném JV parteru u kaple) a výstavbu oplocení u zahradního průčelí k zabezpečení "vládní" části objektu zámku. Na vlastní prvky zeleně neměla úprava podstatnější vliv. Pro dolní park znamenala pouze výstavbu dřevěného oborového plotu pod zámeckou terasou a postupné zpevnění hlavních parkových cest (OŠP), bez podstatnějšího vlivu na vegetační prvky parku, výsadba jehličnatých exotů byla vzhledem k vysokému stavu zvěře v parku neúspěšná. Cestní síť byla postupně zjednodušena, při zachování základních, historicky doložených tras.
Negativním zásahem do plochy zámeckých zahrad byla výstavba školy, která poprvé od začátku minulého století zmenšila rozlohu parku o 4,7 ha. Nepříznivý vliv na porosty měl jistě i pokles hladiny spodní vody po vodohospodářských úpravách v okolí parku.
(Šubr, Šubrová, 1998)

Teprve po roce 1989, díky pochopení nového vedení uživatele zámeckého areálu (Lesy české republiky, lesní závod Židlochovice, ředitel závodu ing.J.Vybíral, provozní náměstek ing.Z.Nečas a vedoucí oddělení investic a dopravy p.A.Karmazín bylo přikročeno k systematické péči o park (v rámci finančních a personálních možností lesního závodu) a hlavně jeho odbornou a dlouhodobou památkovou obnovu pod dohledem Památkového ústavu v Brně a Referátu životního prostředí Okresního úřadu Brno-venkov.
LČR, LZ Židlochovice zajistil přesné zaměření celého parku vč. všech významných stromů a porostů (Lesprojekt Brno), průzkum parku vč. inventarizace a bonitace porostů (ing.J.Šubr, ing.R.Šubrová, 1994) jako podklady pro další stupně dokumentace (památkový záměr, studie obnovy a projekty na jednotlivé etapy).
Současně s projektovou přípravou byly prováděny cílevědomé práce na obnově porostů (asanace suchých a nemocných stromů 1994-1995, 1.etapa obnovy porostního pláště 1996, 2.etapa obnovy porostního pláště 1997 a soustavná údržba travnatých ploch, pokus o ozdravení starých lipových alejí a další nutné práce. Výsadby dřevin porostního pláště byly prováděny vždy po postupné asanaci příslušného porostu a do oplocenek na ochranu proti okusu zvěří.
V roce 1998 následovala 1. a 2.etapa kompozičních výsadeb vzrostlých stromů v dolní části parku a na zámecké terase (v předprostoru zámku a vstupní, SZ části). Pro rok 1999 byla připravena 3.etapa vč. obnovy lipových alejí v dolní části parku a stromořadí v prostoru jižního parteru. Výsadby vzrostlých stromů mimo oplocené území (zámecká terasa a oplocenky na obvodu dolního parku) jsou zabezpečeny kromě tří stabilizačních kůlů i stabilní ochranou proti poškozování zvěří.
Již v první fázi úvah o obnově parku byla řešena otázka o chovu spárkaté zvěře. Kromě uvedených negativních vlivů na parkové porosty byla zvažována i návštěvnická obliba "volně" žijící zvěře a určitá tradice, která sem přivádí mnoho návštěvníků i z Brna a vzdálenějších míst. Proto byl navržen kompromis: radikální snížení stavu zvěře (na cca 10-15 muflonů obecných a 5-7 jelenů sika - jelen sika západní Dybowského) a zabezpečení porostů proti nadměrnému poškozování. Dnešní zkušenosti ukazují, že je to kompromis možný, poškozování porostů bylo sníženo na únosné minimum.
Památkový záměr (Šubr, Šubrová, 1997) byl zpracován až po provedení nezbytných pěstebních a asanačních opatření v letech 1995-97, jejichž postupu předcházely konzultace zástupců Památkového ústavu v Brně (ing.Z.Horsák, od roku 1996 ing.D.Fetterová), Referátu životního prostředí Okresního úřadu Brno-venkov (ing.P.Svoboda), správce a uživatele parku Lesy České republiky. Lesní závod Židlochovice (p.A.Karmazin) a projektantů (ing.J.Šubr, ing.R.Šubrová) a po zpracování a schválení dílčí dokumentace jednotlivých opatření. Studie památkové obnovy zámeckého parku v Židlochovicích byla zpracována v roce 1998 (ing.J.Šubr, ing.R.Šubrová).
Neformálně vytvořená "pracovní skupina" (dnes již v částečně změněném složení, za LZ Židlochovice p.Č. Pokorný nástupce p.A.Karmazína) se schází podle potřeby a rozhoduje o postupu prací. Každoročně posuzuje výsledky prací a stanovuje jejich další postup i dlouhodobou strategii.
Jako poslední byla navržena a realizována regenerace zámeckého parteru v roce 2000-2001 (ing.J.Šubr, ing.R.Šubrová).

V dnešní době zámek v Židlochovicích a jeho park neslouží výlučně ke státní reprezentaci - poslední významný státní akt se zde odehrál roku 1993, kdy došlo k podpisu rozdělení Československa za přítomnosti tehdejšího předsedy vlády České republiky Václava Klause a Slovenské republiky Vladimíra Mečiara. Jinak šlo "pouze" o ubytování a relaxaci významných zahraničních osobností a diplomatů (vládních hostů) ze spřátelených zemí.
Dnešní správce objektu Lesy České republiky (Lesní závod Židlochovice) zde nechal vybudovat moderní konferenční centrum (v posledním patře zámku) s nadstandartním ubytováním v zámeckých pokojích a zámeckou kuchyní (evropská a zvěřinová menu). Dále se zde pořádají řízené poplatkové lovy bažantů a spárkaté zvěře pro movité návštěvníky.
Park byl a je veřejně přístupný (už i jako letní sídlo československých prezidentů od roku 1918), mimo malou část parteru u zámku, slouží jako největší veřejný park města Židlochovic a blízkých Hrušovan u Brna. Prioritou jeho obnovy však i nadále zůstává jeho památková a umělecká hodnota, tomu se musí další činnosti podřídit.

Ing. Renata Lanková - Šubrová, absolvent ZF VŠZ Brno v Lednici na Moravě, v současnosti výzkumný pracovník VÚKOZ Průhonice, oddělení historické kulturní krajiny, kde se zabývá obnovou městských a historických parků, zahrad a hřbitovů, praktikující zahradní a krajinářský architekt.

LITERATURA:
HORÁK,F.,ONDRŮJ,A.: Židlochovice ve vývoji národnostním a hospodářském. MNV v Židlochovicích, 1968, 72 s.
KRATOCHVÍL,A.: Vlastivěda Moravská, Židlochovický okres. Muzejní spolek v Brně, 1910.
KŘÍŽ,Z.,RIEDL,D.,SEDLÁK,J. a kol.: Významné parky Jihomoravského kraje. Blok Brno, 1978, 623 s.
ONDRŮJ,A. a kol.: Židlochovice v letech zápasů a budování. Okresní muzeum v Židlochovicích, 1948, 83 s.
ŠUBR,J.: K vývoji zámeckého parku v Židlochovicích. In.: Sborník semináře Historické zahrady Kroměříž 2004 - Vývoj zahradní kultury, klub UNESCO Kroměříž, Agentura Bonus, 2004, str.41-45.
ŠUBR,J.,ŠUBROVÁ,R.: Židlochovice, památková obnova zámeckého parku. Studie památkové obnovy, průvodní zpráva, 1998, 32 s. + přílohy 24 s., nepublikováno.
 
 

seznam sborníků