Lenka Křesadlová
Pěstování subtropických a tropických rostlin se stalo v Evropě v průběhu 15. a 16. století zálibou majetných vrstev společnosti a svou atraktivitu si udrželo prakticky do současnosti. Jejich vlastnictví se stalo symbolem bohatství hlavně v zaalpských zemích Evropy, kde se tyto rostliny nemohly pěstovat celoročně venku v zahradě, ale musely být pro ně zřízeny speciální stavby na přezimování (fíkovny, oranžérie, skleníky). Rostliny byly přiváženy do středu Evropy především z jihu (Itálie, Španělsko), ale také z Ameriky a Asie. Pěstování teplomilných subtropických a tropických rostlin však nemuselo být podníceno jen touhou po reprezentaci, často odráželo zálibu majitele o botaniku a sbírání novích exotických věcí.
Území Lednicko - Valtického areálu (LVA) bylo po dobu více než 500 let v majetku Liechtensteinů, kteří systematicky měnily nejen tvář krajiny, ale především intenzivně upravovali vzhled budov dvou šlechtických sídel, zámků v Lednici a ve Valticích, a jejich zahrad tak, aby odpovídaly dobovému vkusu a mohly sloužit k prezentaci tohoto významného knížecího rodu. Pro ztvárnění idejí zahradního umění byly příhodné podmínky především v okolí lednického zámku. Zde je doložena existence staveb pro pěstování teplomilných rostlin od 17. století a kromě budovy "velké oranžérie" zde bylo v průběhu staletí postaveno i množství menších pěstitelských staveb. Ve Valticích je doložena existence "Triebhausu" (pěstírny určené pravděpodobně pro pěstování zeleniny) z počátku 19. století
a skleníku pro pěstování meruněk z poloviny 19. století. Lze předpokládat existenci menší oranžérie ve Valticích v období baroka, kdy byly subtropické rostliny v nádobách důležitou součástí výzdoby zahrad v letním období. Zajímavostí je, že skleník pro pěstování květin a citrusů byl postaven také u jednoho ze saletů v krajině, u Hraničního zámečku, který měl i svého zahradníka (Obr.č. 6).
První zprávy o pěstování teplomilných rostlin v LVA pochází z období vlády Karla I. von Liechtenstein (1585-1627), kdy měly být pro lednickou zahradu nakoupeny rozmarýny u zahradníka v Olomouci (Novák 2004), ale o stavbě určené k pěstování teplomilných rostlin se nezachovaly žádné informace. Další vládnoucí kníže Karel Eusebius (1611-1684) byl stavitelem první doložené dřevěné oranžérie postavené v roce 1642. O existenci nějaké stavby pro teplomilné rostliny již před tímto datem svědčí zpráva z roku 1639, kdy byly knížeti doručeny mladé rostliny Limonen, Pomeranzen (Citrus aurantium L.), Citronen (Citrus limon Burm.), Adamapfel (Citrus medica L.), Jasminen (Jasminum L.), Lorberen (Laurus nobilis L.) a jiné stromy, celkem 344 rostlin výšky od 2 - 4,5 stop (HALW karton H12). Průběžně docházelo k nákupu dalších rostlin. U obchodníka Francesco Bianchi byly objednány v roce 1644 Citronen, Limonen (Citrus limon Burm.), Adamapfel (Citrus medica L.), Zipressen (Cupressus sempervirens L.), Palmen (Phoenix dactylifera L.?), Granatapfel (Punica granatum L.), Rosen (Rosa L.), Feigen (Ficus carica L.), celkem 450 ks rostlin. Další zásilky následovaly (HALW H12).
V roce 1665 měl lednický okrasný zahradník (Lustgärtner) Comino Manini a jeho pomocník Paul Köck na starosti již 810 ks stromků a keřů v nádobách - Jasminstrauch (Jasminum L.), Limonen (Citrus limon Burm.), Orangen, Pomeranzen (Citrus aurantium L.), Lorbereenbaum (Laurus nobilis L.), Adamapfel (Citrus medica L.), Pfefferstrauch (Capsicum L.), Oliven (Olea europaea L.), Granatapfel (Punica granatum L.) Dorn-christ-baum (Paliurus spina-christi Mill.), Feigenbäumen (Ficus carica L.) aj. a 857 ks květin např. Rosen (Rosa L.), Tuberosen (Plianthes tuberosa L.), Indianische Janeinten (Canna L., Tagetes L. ?), Tulpen (Tulpen L.), Narzissen (Narcissus L.), Hyacinten (Hyacinthus L.), gelbe Lilien (Lilium L.) aj. (HALW H12).
Dřevěné části oranžérie podléhaly rychle zkáze a v archivních dokumentech je zachováno množství informacích
o jejich opravách a i o budování úplně nových staveb.Tak byla za knížete Jana Adama Ondřeje (1662 - 1712) na jaře roku 1700 v Lednici vybudována nová, již částečně zděná, oranžérie, ve které byly v roce 1712 pěstovány malé Pomeranzenbäumen (Citrus aurantium L.), 82 ks Jasminen strauch (Jasminum L.), 483 ks - Adam Apfel (Citrus medica L.), Limonen, Citronen (Citrus limon Burm.), Pfeigen (Ficus carica L.), Lorbeeren (Laurus nobilis L.), Buchsbaum (Buxus sempervirens L.) a jiné, dohromady 893 rostlin, k tomu 70 ks Holandische Tulpen (Tulpen L.), 50ks Wolblühende Jonquily (Narcissus jonquilla L.), 24 ks Tageten (Tagetes L.) (HALW H12). I kníže Antonín Florian (1656-1721) nechal v Lednici roku 1716 vybudovat novou oranžérii. Severní stranu měla zděnou, zbylé části dřevěné
a její délka měla činit 95 sáhů (cca 170 m). Ve své době měla být "největší v císařství rakouském a německém, uvnitř s množstvím velmi starých citroníků a pomerančovníků a velmi vzácných exotických rostlin v tisíci nádobách". V roce 1715 měly být postaveny ještě dva "Triebhäuser" (pěstírny) a jeden "Ananashaus" (pěstírna ananasů) v okrasné zahradě. Bohužel v roce 1726 celá oranžérie v lednické zahradě vyhořela (Hitringer 1994).
Jaké využití nacházely teplomilné rostliny v zahradách barokní doby? Stelně jako v období renesance byly v letních měsících rozestaveny v zahradě - lemovaly cesty, okraje záhonů, okraje teras a jiné zpevněné plochy. Dále býval v zahradě zřizován tzv. ranžírunk, plocha určená specielně pro vystavení rostliny v nádobách. V Lednické zahradě se taková plocha nacházela na dvou místech. Část rostlin byla umístěna přímo před oranžérií, část potom na stupních zahradního amfiteátru, který tvořil vstup do grotty pod zámkem. Některé rostliny mohly být rozmístěny také přímo v zahradě.
Vyhořelou budovu nahradila další nová oranžérie, ve které se pěstovaly především citrusy. Významná byla nejen jejich okrasná funkce, ale byly zaznamenávány i počty sklizených plodů, které přicházely na knížecí stůl a byly
i prodávány. Zachovaly se seznamy plodů sklizených v oranžérii z let 1790 a 1798, v kterých jsou kromě citrusových plodů uváděny také ananasy a fíky. Roku 1790 byly sklizeny následující plody: 5563 ks Limonen (Citrus limon Burm.), 6308 ks Süs maltheser, 3697 ks Saure orange (Citrus aurantium L.), 2200 ks Extra saure orange, 50 ks Cedrate (Citrus medica L.), 48 ks Bergamoten (Citrus aurantium L. var. bergamia), 29 ks Melarose; 156 ks ananasů (Ananas comosus Merr.). Z jedné rostliny se tehdy u citrusů počítalo se sklizní 10 - 15 plodů za rok podle druhu. Umístění pěstíren ananasů je doložena na plánech lednické zahrady z roku 1789 a 1799 (HALW G3) (Obr.č. 1).
Díky změně na postu vrchního zahradníka, byl roku 1807, za vlády knížete Jana I. Josefa (1760-1836), vytvořen soupis všech rostlin, pěstovaných toho času v lednické oranžérii. Jednalo se především 828 ks citrusů v nádobách. V soupisu je kromě druhu uváděno i stáří a výška rostliny a také velikost nádoby, ve které byla pěstována. Jednalo se
o 377 ks Limoni ordiner (Citrus limon Burm. (L.) Burm. f.), 212 ks Süsse Pomeranzen (Citrus limon Burm. (L.)), 153 ks Bitere Pomeranzen (Citrus aurantium L), 4 ks Asirischr Limoni (Citrus maxima Merr.), 22 ks Cederat Paradeisapfel (Citrus x paradisi Macf.), 2 ks Cederat snedalota (Citrus medica L.), 10 ks Gargamuth orang (Citrus bergamia Risso et Poit.), 5 ks Limoni mit Süssen saft (Citrus limetta Risso), 6 ks Pomeranzen mit süssen saft (Citrus sinensis (L).Osbeck) 16 ks Limonschella, 1 ks Lusitanische Limoni, 4 ks Melarosa, 8 ks Süsse Malthesere Pomeranzen mit rothen saft.
O tom, že šlo především o rostliny ve tvaru stromků, svědčí fakt, že je uváděna výška "od korunky ke kořenům". Na konci inventáře bylo zapsáno ještě několik dalších druhů rostlin, pěstovaných v oranžérii: Lorbeerenbaum (Laurus nobilis L.), Oliander (Nerium oleander L.), Aloe (Agave americana L.), Mirted (Myrtus communis L.), Dateln (Phoenix dactylifera L.), Ananas (Ananas comosus Merr.) V soupisu rostlin (také z roku 1807), pěstovaných v tzv. Gewäschhaus (pěstírna) a Glashaus (skleník), stojících v kuchyňské zahradě v Lednici, jsou zaznamenány další teplomilné rostliny: Crataegus azerolus (Crataegus azarolus L.), Cupressus sempervirens (Cupressus sempervirens L.), Datura arborea (Brugmansia arborea (L.) Lagerh.), Jasminum azoricum (Jasminum azoricum L.), Jasminum odoratisimum (Jasminum odoratissimum L.), Jasminum officinale (Jasminum officinale L.), Kigellaria africana (Kigelia africana (Lam.) Benth), Laurus penzion (Laurus benzoin (L.) Bl.), Melia azederach (?), Pinus pinea (Pinus pinea L.), Pistatia terepintus (Pistaci terebinthus L.), Punica granada (Punica granatum L.), Ruscus acoleatus (Ruscus aculeatus L.), Ruscus hypoclossum (Ruscus hypoglossum L.), Ruscus hypopellum (Ruscus hypophyllum L.) (HALW G4).
V letech 1814-1815 byla při přestavbě lednického zámku, doposud samostatně stojící oranžérie, propojena několika pokoji přímo se zámeckou budovou. Vznikl tak nový vstup do právě přebudovaného parku. Cesta přes oranžérii byla dle dobových zpráv lemována dvěma řadami 900 ks citrusů starých 100 - 200 let. V letním období byly citrusy vystaveny na ploše ranžírunku před oranžérií ve 13 řadách. Z výkazu prací prováděných v zahradě z roku 1824 víme, že rostliny byly z oranžérie vyváženy v měsíci květnu a znovu "uklízeny" v říjnu. V zimním období byly v oranžérii drženy noční služby, zajišťující vytápění (HALW G3).
Z roku 1836 se dále zachoval seznam 156 ks kamélií (Camellia L.) v 65 druzích a odrůdách, pěstovaných v oranžérii. Kamélie byla v této době velmi oblíbenou rostlinou. Květy nosily dámy ve speciálních držáčcích jako doplněk k šatům na plesy a do divadel.
Alois II. Josef Liechtenstein (1796-1858) jako císařský diplomat navštívil Anglii a po prohlídce anglických aristokratických sídel se rozhodl přestavět lednický zámek v novogotickém slohu. Nejdříve byl však vyhotoven projekt na nahrazení staré oranžérie skleníkem s železnou konstrukcí. Stará oranžérie byla zbořena roku 1842 a v letech 1843-1845 byl postaven nový skleník s obloukovitým pláštěm připojený k severnímu křídlu zámecké budovy (Obr.č. 2). Skleník o rozměrech: délka 92 m, šířka 13m, výška 10m, byl vybaven parním topením a dále sloužil jako oranžérie, rostliny (citrusy a novoholandské rostliny) zněj byly na letní období vyváženy na ranžírunk (Witzany 1907). V zimním období byl skleník uspořádán jako zimní zahrada. Rostliny v nádobách byly seskupovány do větších skupin a jejich květináče byly zakrývány mechem, tufovými kameny a velkými mušlemi, byli zde chováni exotičtí ptáci a ryby
(Obr.č. 3).
Další stavby pro pěstování rostlin byly umístěny v kuchyňské zahradě. Nejdříve sloužily bezpochyby k pěstování ovoce a zeleniny, ale v roce 1833 byla pro kuchyňskou zahradu vyprojektovaná budova pěstírny přímo pro "exotické" rostliny (obr.č. 4) a později i tzv. "Blumenkasten" (skleník pro květiny) (obr.č. 5). V letech 1850 - 1853 byly vybudovány další dva zásobní skleníky s litinovou konstrukcí.
Bližší informace o sortimentu rostlin, pěstovaném v druhé polovině 19. století, nám poskytují seznamy rostlin pořízené v roce 1877. Byly sepsány rostliny určené k prodeji z teplého a pěstebního skleníku (zásobní skleníky) a dále byl vyhotoven seznam všech hrnkových rostlin pěstovaných v "Lednickém skleníku". Je zde uvedeno 6500 ks rostlin přibližně 100 druhů např: Acacia lophanto (Albisia lophantha Benth.), Aletris fragrans (Dracaena fragrans Ker. Gawl.), Aralia papyrifera (Tetrapanax papyrifer K. Koch) Araucaria exelsa (Araucaria heteroplylla Franco), Azalea indica (Rhododendron indicum Sweet), Begonia fuchssoides (Begonia fuchsioides Hook.), Begonia Rex (Begonia rex Putz.), Camelia japonica (Camelia japonica L.), Cyperus alternifolius (Cyperus alternifolius L.), Eugenia australis (Syzygium paniculatum Banks ex Gaertn.), Francisiea Lindenii (Brunfelsia lindeniana), Marantha discolor (Calathea discolor
G. Mey.), Melalauca alba (Melaleuca armillaris Sm.), Musa Carendishei (Musa acuminata Colla), Nirembergia gracilis (Nierenbergia gracilis Hook.), Pandanus utilis fol. varg. (Pandanus utilis Bory.), Pelargonium zonae (Pelargonium zonale Lher.), Pinus australis (Pinus palustris Mill.), Strelicia Regina (Strelitzia reginea Banks), Viburnum tenua (Viburnum tinus L.) aj. (MZA F63).
Po roce 1880 již nebyly ve velkém zámeckém skleníky uchovávány rostliny jen v zimním období, ale na asfaltovou podlahu byla navezena zemina a rostliny se zde začaly pěstovat celoročně. "Zatím co dříve se za hlavní účel stavby pokládalo přezimování velkých exemplářů pomerančovníků, kamélií a novoholandských rostlin, v novější době se upustilo od pěstování mnohých z těchto rostlin, jež během léta nesnesou pobyt ve skleníku a na jejich místo se vysázely nové. Stavba byla přeměněna jen na skleníkovou zahradu, která v létě i v zimě ukazuje svou krásu a v níž se uchovává subtropická vegetace" (Witzany 1907). Velké rostliny však nebyly vysazeny přímo do půdy, zůstaly v dubových kbelících, které zemina pouze zakrývala. Kostru nové úpravy ve skleníku tvořily velké exempláře palem Chamaerops L., Howea Becc., Livistona R.Br., Phoenix L., Washingtonia H. Wendl. a dále Camellia L., Acacia Mill., Musa L. s podsadbou Rhododendron L., Hydrangea macrophylla Ser., Pteris cretica L., Nephrolepis exaltata Schott., Asplenium bulbiferum G. Forst., Aspidistra elatior Blume, Tradescantia L., Selaginella P. Beauv., Begonia rex Putz., Hedera canariensis Willd., aj. Skleníku se začalo říkat "Palmový". V sezóně byly do záhonů a na parapety umísťovány kvetoucí rostliny ze zásobních skleníků: Pelargonium zonale L´Her., Calceolaria L., Gloxinia L´Her. (Krejčiřík 2002). Lednický skleník, se zachoval do dnešních dnů a je nejstarším skleníkem této konstrukce na evropském kontinentu. Díky citlivé rekonstrukci je zde možné zažít atmosféru, kterou tento prostor navozoval na začátku 20. století.
Sortiment rostlin pěstovaných v lednické zahradě mohl být značně obohacen po roce 1886, kdy byl vybudován komplex skleníků pro sbírky tropických a subtropických rostlin na ploše nového zámeckého zahradnictví (Obr.č. 7), které vzniklo z důvodu zrušení bývalé kuchyňské zahrady. Byly zde umístěny sbírky rostlin z čeledi Arecaceae, Nepenthaceae, Bromeliaceae, Cactaceae, Zamiaceae a velmi proslavená sbírka orchidejí, která měla čítat 1000 druhů a mělo jít o jednu z největších sbírek v Evropě (Ujhehyi 1900 s.45). V jednom ze studených skleníků byly pěstovány fíkovníky (Ficus carica L.), které přinášely každoročně plody, a vinná réva. V dalším studeném skleníku byly pěstovány velké exempláře agáve (Agave americana L.), další sukulentní rostliny a kaktusy, novoholandské rostliny, vřesovce aj. V květinovém skleníku se celoročně pěstovaly rostliny ozdobné květy, které byly dle potřeby přenášeny do palmového skleníku. V teplém skleníku byly pěstovány tropické rostliny. Rostly zde vzácné druhy jako Anoectochilus (Anoectochilus Blume), Bertolonia (Bertolonia Raddi), Sonerila (Sonerila Roxb.). V malých sklenících se pěstovaly ananasy (Ananas comosus Merr.) a sadba květin určených k výsadbě na letní květinové záhony v zahradě (Witzany 1907). Část těchto skleníků zůstala zachována, ale již bohužel neslouží ke sbírkovým účelům.
Botanické bohatství lednické zahrady nebylo určeno jen malému okruhu lidí z aristokratických vrstev, ale nejpozději na začátku 19. století byla zahrada zpřístupněna veřejnosti: zvědavcům i lidem toužícím po vzdělávání či umělcům. Není bez zajímavosti, že o povolení malovat v lednické zahradě žádal svého času také Max Švabinký (MZA F63).