Vila Tugendhat - Souborné umělecké dílo

Motto:

Otázka: Považujete-li stavby za neutrální rámec, jako roli hraje příroda ve vztahu ke stavbám?
Také příroda by měla mít vlastní život. Neměli bychom ji rušit barevností našich domů a vnitřního zařízení. Ale měli bychom se snažit spojit přírodu, domy a lidi ve vyšší jednotu. Vidíte-li přírodu skleněnými stěnami domu paní Farnsworthové, dodává se jí hlubšího významu, než když stojíte venku. Dokáže toho o sobě daleko víc vypovědět - stává se součástí velkého celku.

Christian Norberg-Schultz - Stavění, rozhovor s Miesem van der Rohe

Historie vily
První návštěva architekta Miese van der Rohe v Brně proběhla v září roku 1928, po předjednání v Berlíně rok před tím. Projekt byl hotov na Silvestra 1928 a stavební práce začaly v červnu 1929, stavbu realizovala firma Mořice a Arthura Eislerových. Práce byly dokončeny v prosinci 1930, kdy se do ní manželé nastěhovali. Bydleli zde pouze do roku 1938, kdy museli odejít před nacisty do Švýcarska a v roce 1941 do Venezuely. Nacisté zabrali vilu v březnu 1939. Vilu využíval letecký konstruktér Albert Messerschmidt. Pro tento účel zde proběhly stavební úpravy. Ve válce byly rozbity až na jednu všechny velké zásuvné skleněné tabule a celá vila byla poničena. Po válce zde byla škola baletu, později dětská rehabilitace. Vila byla opravena v letech 1983-85 pod vedením Kamila Fuchse. Vila sloužila jako reprezentační zařízení národního výboru města Brna pro konání recepcí a jednání (na jednom z nich bylo domluveno rozdělení Československa). Zpřístupněna pro veřejnost byla jako exponát muzea města Brna v roce 1994 po zhotovení replik podle zachovaných kusů originálního nábytku, ostatní mobiliář byl doplněn sériově vyráběnými replikami firmy Alivar. V prosinci 2001 byla vila zapsána na seznam světového kulturního dědictví UNESCO. Zapsání předcházely velmi bouřlivé diskuse, vila je totiž teprve čtvrtou památkou moderní architektury na tomto seznamu.

Dům a vazby na panorama města Brna:
Dům byl stavěn na parcele, která byla součástí staršího parku, přiléhajícího k secesní vile rodičů paní Tugendhat. Leží na svahu obráceném k jihu, který poskytuje jedinečné výhledy na historické dominanty města Brna. Jsou to především kostel sv. Petra a Pavla, Špilberk, kostel sv. Tomáše a sv. Jakuba, kostel sv. Michala a celé historické jádro města.
Poloha parcely byla údajně jedním z rozhodujících důvodů, proč architekt zakázku přijal. Vila je umístěna tak, aby maximálně využila této polohy. Umístění hlavní obytné místnosti do jihovýchodního rohu budovy bylo zřejmě voleno s ohledem na vyhlídku, která byla součástí starého parku. (je vidět na překrytí plánů zaměření pozemku se zákresem novostavby a plánu obytného prostoru).
Dřeviny v obvodové části parku, z nichž mnohé se dochovaly ještě ze starého secesního parku, tvořily aktivní kulisu, která vymezovala průhledy a pohledy na město. Některé části hlavní obytné místnosti byly komponovány s ohledem na tyto vyhlídky.
Pozoruhodné je i členění vertikální. V horních patrech je možné z terasy, ložnic a pokojů dětí vnímat panorama města Brna. Sestoupíte-li do nižšího patra, vstupujete do soukromého prostoru od města odděleného promyšleně komponovanou hradbou stromů, která propouští pohledy na zajímavé dominanty města podpořené uspořádáním nábytku. Do vlastní zahrady - intimního prostoru již město téměř nevstupuje.

Vztah domu a zeleně na fasádách a konstrukcích.
Jedním z důležitých aspektů navrhovaného uspořádání hmot vily bylo optické rozpuštění větších nečleněných ploch domu v závoji popínavých rostlin. Záměr byl umocněn doplněním hmot domu popínavými rostlinami na konstrukcích.
Nejvýraznější úlohu hrály rostliny na fasádě nejnižšího podlaží směrem do zahrady, která přímo navazovala na velké pásové okno hlavní obytné místnosti. Použití popínavých rostlin mělo za následek optické rozpuštění hmoty domu v přírodním prostředí zahrady.
Tento proces optického odclonění větších nečleněných ploch fasády se opakoval u vstupu do vily z Černopolní ulice (na fasádě garáže) a také na severovýchodní části domu obrácené do ulice Černopolní, i na jihovýchodní fasádě zdi ložnice paní Tugendhat, která přiléhá k terase. Tento záměr je doložen jak skicami, tak dobovými fotografiemi, ale i nálezem velkých betonových van - květináčů zabudovaných přímo v konstrukci domu pod podlahou teras.
Součástí tohoto "ozeleňování" domu bylo také použití rostlin v nádobách. Ze skic je patrné použití nižších keřů v hranatých nádobách ve vstupní části z ulice Černopolní. Dobová fotodokumentace dokládá použití fíkovníků v nádobách na terase přiléhající k východu z hlavní obytné místnosti a stromkových růží v nádobách na zahradní terase při patě vily.
Tento proces úzkého vztahu domu a vegetace byl dovršen v interiéru zimní zahrady, která bezprostředně navazuje na hlavní obytný prostor. Uspořádání tohoto protáhlého prostoru bylo velice jednoduché. Vpravo od vstupu bylo obdélníkové jezírko s vodními rostlinami a na parapetech kryjících topení byly rozmístěny květináče s rostlinami. Pravděpodobně není bez náhody, že rostliny v zimní zahradě za sklem mají strukturu blížící se struktuře onyxové stěny. Nejzajímavější je onyxová stěna při západu slunce, kdy se osvícená stěna v některých místech rozzáří proniknuvšími slunečními paprsky. Toto je podmíněno ročním obdobím a určitou polohou slunce.

Vztah domu a vlastní zahrady:
Přímou návaznost na interiér domu měla terasa pod vrbou, která byla vybudována v proporcích okrouhlého jídelního prostoru umístěného, na ose tohoto stromu. Vlastní terasa byla vysunuta z osového poměru směrem k východu. Tento aspekt je dokumentován na dobové fotodokumentaci i mapových podkladech. Strom (převislá vrba) byl sám o sobě spojnicí domu a zahrady, neboť nerozdílně patřil ke kompozici domu a jeho optickému začlenění do okolního terénu (viz skici a plány Miese van der Rohe v New Yorku).
Součástí plánů domu byla také terasa, která byla s domem spojena schodištěm. Svah pod touto terasou byl členěn třemi suchými zídkami s prostorem pro výsadby trvalek. Tyto zídky původně končily v prostoru pod vrbou, a dále volně přecházely ve svah snad s výsadbou keřů. Zídky s trvalkami jejichž výšková úroveň tvořila horizontální linii, byly významnou součástí kompozice domu a jeho zapojení do terénu. Tvořily optickou podnož a zdůraznění horizontálního charakteru vily.
Na tuto terasu navazovala na jihozápadní straně přibližně čtvercová plocha, kterou Mies van der Rohe ve svých skicách pojednává jako uzavřený útvar se stříhaným plůtkem a pravidelným vnitřním členěním. Na jihovýchodní straně zahradní terasy je volně řešené schodiště z lomového kamene, které přechází v obdélníkovou trávníkovou plochu, doplněnou šlapáky z lomového kamene lemujících plochu v obrazci obdélníka. Tyto dvě formálně řešené plochy hrají významnou úlohu ve vztahu domu a zahrady, neboť jsou volným přechodem půdorysu domu do členění zahrady.
Vlastní zahrada byla členěna cestní sítí, která zde zůstala ještě z kompozice starého parku. Jedná se především o okružní cestu a spojnici terasy a zahrady rodičů paní Tugendhat.
Původnost jednotlivých dřevin a jejich kompoziční hodnota byly vyjádřeny v mapové příloze inventarizace. Nejvýznamnější úlohu ze všech dřevin hrály tři dnes již neexistující jedinci. Byla to především výše zmiňovaná vzrostlá vrba před jižním průčelím domu, pak vzrostlý javor umístěný na jihovýchodním rohu budovy, který je vidět již na skicách k výstavbě domu a bylo s ním počítáno jako se součástí kompozice vily, dále vrba ve východní části, která byla snad na architektův pokyn vysazena.

Fáze vývoje zahrady
Dle fotografické dokumentace je možné rozdělit vývoj zahrady do několika fází:

Založení zahrady 1930
Zahrada vychází z původní dispozice starého parku s vyhlídkami. Na skicách je respektován i starý altán vedle domu. Na některých stěnách jsou upevněny popínavé rostliny. Na horní terase vily je dokonce na jednom z plánů navržen trávník (viz skica), tento unikátní návrh nebyl realizován. Terasy pod vilou jsou osázeny trvalkovými výsadbami. Suchá zídka je pečlivě řemeslně zvládnutá. Zajímavé je i úcta ke stromům - javor u paty domu (ve vzdálenosti do 1 m od stěny) byl zachován.
Toto řešení je nejčistší a zřejmě vedené pod přímým vlivem Miese van der Rohe dbajícího na všechny sebemenší detaily a to i v zahradě. Na terasách pod domem jsou vysazeny většinou trvalky. Fotodokumentace výsadeb z této doby zachycuje jiné taxony než na pozdějších. Na fotografiích nejsou vidět žádné keře. Müllerová po odchodu slavného architekta zahradu s nejvyšší pravděpodobností přepracovala.

Dosadby rodiny (1931-1938)
Rodina měla na zahradu další požadavky. V zahradě se objevují růže na přání paní Tugendhat. Tento motiv byl později výrazně doplněn v poválečném období. Na terasách se objevují i další keře ve volné půdě i v nádobách. U Populus nigra ´Italica´ byly vysázeny ještě dva další v jedné řadě kolem plotu - dnes existuje pouze jeden. Zahrada zatím stále nese základní ideu o propojení a splynutím s okolím.

Válečné období
V tomto období byly údajně dosazeny ovocné dřeviny. Javor těsně u paty domu byl odstraněn. Tlaková vlna v dubnu 1945 zničila velká okna. O škodách v zahradě nevíme.

Poválečné období
Zahrada chátrá, objevují se zde náletové dřeviny a nevhodné náhodné výsadby. Zahrada byla využívána pro rehabilitační školu.

První obnova
Byla realizována pod dohledem M. Müllerové. V zahradě se objevují další růže v prostoru vedle teras ve sponu 2,5m. Byl také rozšířen sortiment jehličnanů.

Druhá obnova
Při rekonstrukci vily v letech 1983-85 byla rekonstruována i zahrada. Nově byly založeny terasy, které se od původních liší v materiálu, původně přírodní na sucho ložený nahrazen pravidelně opracovaný kámen v maltě. Cestní síť je změněna. Chybí cesta směřující od vily k domu rodičů. Okraje cest jsou zpevněny obrubníky z kamenných kvádrů. Byl vytvořen lem kolem hranice pozemku z tisových výsadeb doplněných o kvetoucí keře. Trvalky na terasách jsou nahrazeny ve velké části naprosto nevhodnými jehličnany. Dnes jsou rostliny přerostlé a ruší kompozici. Bylo by vhodné přerostlé dřeviny neprodleně odstranit a doplnit o vhodnější rostliny.
Výsadbový materiál byl brán ze školek z Borotína. Realizaci provedli zahradníci z Bohunické zahradnické školy. Sortiment rostlin je poplatný době.

Závěr
Z uvedeného je vidět, že vila navržená jako souborné umělecké dílo vytvořené přímo pod vedením Miese van der Rohe se od svého dokončení vyvíjela dle potřeb majitelů. Paní Tugendhat si do zahrady prosadila růže. Po válce se zahrada mezi domy rozdělila, úplně se změnila dispozice cestní sítě, zmizela kruhová terasa pod vilou a byl upraven terén. Kamenná zídka z volně ložených lomových kamenů byla změněna v zídku vyzděnou z opracovaného pískovce. Změněný sortiment rostlin nerespektuje horizontální linii stavby. Stěny vily jsou bez popínavých rostlin. Základní idea - spojit přírodu, domy a lidi ve vyšší jednotu se vytratila. Plně doufám, že plánovaná obnova navrátí původní ideu.

Základní informace o vile:
Architekt: Mies van der Rohe (1886-1969)
Materiály a barevnost v interiéru ve spolupráci s Lilly Reich
Zahradní architekt: Markéta Müller (Greta Roder)
Stavebník: Manželé Grete (1903 - 1970) a Fritz Tugendhat (1895 - 1958), děti Ernst (1930), Herbert (1933), Ruth (1942), Daniela (1946).

Historické podklady převzaty z:
Archiv Muzea města Brna
Archiv Státního památkového ústavu v Brně
Krejčiřík P. et Tošková K. - Zahrada, část D In Ksandr K. a kol.: Vila Grety a Ftitze Tugendhatových -Stavebně historický průzkum; 2001
Dokumentace byla řešena jako součást výzkumného záměru: MSM: 435100003, "Obnova památek krajinářské architektury a zahradního umění"

WWW prezentace: http://www.tugendhat-villa.cz

Kontakt:
VILA TUGENDHAT
Černopolní 45, 613 00 Brno, tel./fax: +420-5-45 21 21 18
Památka světové moderní architektury, která je zapsána na Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO.
AUTOR: LUDWIG MIES VAN DER ROHE, 1929 - 1930
Vila Tugendhat - historie, architekt, stavebník - stálá expozice
Otevřeno:
středa až neděle 10 - 18 hodin
Prohlídka pouze s průvodcem každou hodinu, poslední prohlídka v 17,15 hodin
Vstupné: plné vstupné 80,- Kč, snížené vstupné 40,- Kč, rodinné vstupné (2 dospělí + 1 a více dětí) 170,- Kč
Spojení tramvají číslo 3, 5 a 11 - zastávka "Dětská nemocnice".

Muzeum města Brna
Špilberk 1, 662 24 Brno, tel./fax: +420-5-42 21 15 84, +420-5-42 21 50 12
www.spilberk.cz e-mail: muzeum.brno@spilberk.cz

seznam sborníků