ZAPOMENUTÉ ORANŽÉRIE NA ZLÍNSKU

 
V úvodu bych se ráda zmínila o různých druzích skleníků, které můžeme rozdělit do tří skupin:

1. Menší pěstební skleníky, v nichž se okrasné nebo užitkové rostliny pěstovaly i dále pěstují a rozmnožují a slouží též pro botanicko-vědecké pokusy. Skleníky sloužily i pro pěstování ovoce, vinné révy, orchidejí, růží, léčivek, vodních rostlin, cykasů, kapraďorostů, ananasovníků, fíkovníků aj. Fíkovny představovaly především dřevěné jednoduché stavby, někdy rozebíratelné nebo s posuvnými střechami (např. v Lysicích), ve kterých se pěstovaly fíkovníky. Vytápění bylo rovněž jednoduché, na zimu se zakrývaly.
2. Větší sbírkové skleníky sloužily a slouží k udržování sbírek rostlin, převážně k vědeckým účelům ale i pro poučení veřejnosti (např. v botanických zahradách).
3. Třetím typem jsou reprezentační skleníky, někdy též nazývané zimními zahradami, které jsou většinou součástí zámků a vil. Zimní zahrady sloužily nezřídka jako společenská místnost budovy (zámku či obytné budovy) a byly reprezentativně vybaveny. Někdy sloužily jako palmový skleník určený pro vysoké vzrostlé palmy a jiné tropické dekorační rostliny. Jindy byly přizpůsobeny pěstování vodních rostlin (např. Victoria regia). Do této třetí skupiny lze zahrnout i oranžérii jako umělecky ztvárněný typ skleníku. V mnoha případech dochází k prolínání výše uvedených typů.

Společenské uplatnění oranžérií:
Již od dob renesance bývaly oranžérie součástí mnohých zámeckých zahrad i ozdobou panských sídel, mnohdy i klášterů a představovaly touhu majitele pro zdůraznění moci a především pro reprezentaci. Staly se přirozenou součástí zahrady a sídla, někdy byly i bohatě zdobené freskami (např. ve Slavkově), jindy byly vybaveny grottami, ozdobnými bazény s rybkami, voliérami, zahradním nábytkem, osázeny exotickými rostlinami. Hodovní stůl majitele při každé příležitosti zdobily nejen květiny, ale i mísy bohaté jižním ovocem, vypěstovaných v jejich vlastní oranžérii. Nejdříve se oranžérie používaly pro pěstování citrusovitých rostlin, zejména pomerančovníků a citroníků, které rostly v nádobách. Přes letní období se rozmísťovaly na chráněná prostranství před oranžérií. Zpříjemňovaly tak zahradní intimní prostředí svojí podmanivou krásou, znásobenou vůní květů a později zářivými plody.V tomto období byly prázdné budovy využívány k recepcím, slavnostem či divadelním představením. Citrusovité rostliny se pěstovaly i pro vonné květy, které byly používány do květinových vazeb. Postupně byl pěstovaný sortiment citrusovitých rozšířen o granátová jablka, myrty, vavříny, kdouloně, cypřiše, růže, oleandry aj.
Prvotní typ oranžérie byl rozebíratelný a vzhledově nebyly nijak pohledné. Většinou to byly dřevěné stavby s malými okny. Teprve později se začaly stavět zděné s mírně zakloněnou přední stěnou a většinou byly situované směrem k jihu. Střecha bývala kryta šindelem, někdy břidlicí, v pozdějším období pak plechem anebo krytinou. Otop býval zajištěn kanálovým topením. K významnému rozvoji oranžérií došlo v baroku zejména v období vzniku francouzských zahrad v Evropě.
S nastalým rozvojem techniky a rozvíjejícího se obchodu s exotickým ovocem oranžérie postupně ztrácely svůj význam, rovněž náklady na jejich provoz neúměrně stoupaly. K úpadku oranžérií dochází v 19. století. Bylo zrušeno mnoho reprezentačních staveb, některé byly přebudovány a v lepším případě nebyly zničeny a některé z nich dodnes slouží jiným účelům jako kulturní domy, restaurace, prodejny, obytné domy, kina, skladiště, tělocvičny aj. Jiné dosud slouží po předchozí rekonstrukci původnímu zahradnickému účelu, další jsou v havarijním stavu anebo se vyskytují pouze v torzu, ostatní jsou nenávratně ztracené.
O historických zahradách a parcích byla u nás publikována řada knih, ale o sklenících, oranžériích a fíkovnách dosud žádný ucelený materiál neexistuje. V roce 2000 jsem se rozhodla v rámci zpracování institucionálního úkolu Ministerstva kultury České republiky o zpracování průzkumu a inventarizaci skleníků, oranžérií a fíkoven. Metodika práce spočívala ve výběru staveb z odborné literatury, nejdůležitější částí však byla průzkumná práce přímo v terénu. Výsledkem úkolu, který byl ukončen v roce 2004, je soupis 226 fyzicky prozkoumaných lokalit, které byly zpracovány do tabulek a zaneseny do digitálních map. Kolegyně Eva Staňková probádala v archivu 22 oranžérijních objektů, Tomáš Vícha provedl technický průzkum 3 staveb. Průzkum byl prováděn nejen v Jihomoravském kraji, ale byl rozšířen na celou naši republiku díky pochopení a spolupráci kolegů z ostatních Národních památkových ústavů, územních odborných pracovišť. Tímto úkolem však nemohly být podchyceny všechny oranžérijní stavby u nás. Byl však získán určitý přehled a také jisté zkušenosti, že se jedná o zajímavý obor, který byl u nás dosud opomíjen a je třeba v něm pokračovat.

Z méně známých oranžérijních staveb (existujících i zaniklých) na Zlínsku uvádím:

Buchlovice
Zámek se svým nejbližším okolím byl při výstavbě kolem roku 1700 pojat jako italská vila ve svažitém terénu. Okolí zámku bylo rovněž upraveno italským způsobem a vznikla typická terasová úprava. V přírodně krajinářském parku roste množství vzácných dřevin, vysázených dle výběru Leopolda Berchtolda a botanika Bedřicha Berchtolda. Přirozenou součástí bylo i rozsáhlé zámecké zahradnictví s palmovým skleníkem z roku 1887, který je dodnes používán pro zimování velkých dekoračních rostlin, které jsou přes léto letněny v areálu parku. Není veřejnosti přístupný. Ostatní skleníky byly postupně koncem 20. století přebudovány a slouží k pěstování květin a zejména fuchsií. Tato jedinečná sbírka fuchsií každoročně přiláká velké množství návštěvníků, neboť tento největší sortiment fuchsií u nás zásluhou Ing. Pavla Vláška se neustále rozrůstá.

Bystřice pod Hostýnem
Po roce 1765 byl renesanční zámek upraven za hraběte Františka Antonína de Monte L´Abbate na barokní zámek, který projektoval František Antonín Grimm. V této době vznikla koncepce pravidelné geometrizované formální zahrady, která navazovala alejí na přiléhající oboru. V klasicistní úpravě za Laudonů byl parter doplněn sochou generála Gideona Ernesta Loudona. Kolem roku 1800 došlo k přeměně v krajinářský park s rybníky v hlavní ose za parterem, byla vybudována švýcárna, skleníky a grotta.
U zámku byla za Oliviera Loudona v 80. letech 18. století zřízena zimní zahrada (oranžérie), na kterou navazoval palmový skleník (projektoval G. Mayreder, postavil Otto Zeman). Ze zimní zahrady vedla přízemníarkádová prosklená chodba přímo do západní části zámku. Ocelovou konstrukci objektu tvořila žebra s dvojitým zasklením, která byla ohnuta do oblouku. Vodní rostlina Victoria regia a rostlina ananasovníku byly velkou atrakcí skleníku. Blízko palmového skleníku stával mohutný červený buk (Rohanův), který však byl při zavádění teplovodu poškozen a uschl. Paralelně s frontou skleníku, zimní zahrady a chodby do zámku se nacházely 2 hospodářské budovy. Jižní je bývalá konírna a severní kočárovna. Prostor mezi nimi byl tvořen jakýmsi čestným dvorem. Zámecký park patřil v té době mezi významné parky na jižní Moravě.
Objekt zámku s parkem byl od roku 1935 ve vojenské správě. Pro neutěšený stav a nevyužívání byla oranžérie s palmovým skleníkem zbourána. V dobách existence jistě svým příjemným vnitřním vybavením sloužila nejen k odpočinku a relaxaci bývalých majitelů, ale působila jim i potěšení ze zajímavých rostlin v palmovém skleníku. V roce 1989 převzal zámek do své správy Městský úřad v Bystřici pod Hostýnem. V současné době spravuje i část zámeckého parku, zbylá část stále náleží vojenské správě. Stavebně historický průzkum zpracoval PhDr. Jan Eliáš.

Kroměříž - Květná zahrada
V roce 2001 probíhal v části zahrady zv. holandská archeologický průzkum s cílem zjistit případné zbytky zaniklých oranžérijních staveb z doby barokní. Výzkum provádělo archeologické pracoviště Muzea Kroměřížska ve spolupráci s Arcibiskupským zámkem a zahradami v Kroměříži a Státním ústavem památkové péče v Praze. V holandské zahradě se pěstovaly hrnkové a kbelíkové rostliny, okrasné keře a teplomilné exotické rostliny - citroníky, oranžovníky, fíky, vavříny aj. a některé méně známé druhy zeleniny. Tato část zahrady se do dnešních dnů nedochovala a její podobu známe pouze z vyobrazení. Součástí holandské zahrady byly fontány, sochy, skleníky a oranžérie. Při archeologickém průzkumu byly nalezeny zbytky stavby o velikosti 45x10m situované přibližně uprostřed zahrady. Tím se potvrdilo, že jde o bývalou barokní oranžérii, která zřejmě zanikla v 1. polovině 19. století. Záměr o postavení nové budovy oranžérie (repliky) s víceúčelovým využitím na půdorysu zaniklé se zatím neuskutečnil. Veškerá dokumentace je uložena v Muzeu Kroměřížska.
Další základy jiné stavby, zřejmě další oranžérie, byly nalezeny u severní obvodové zdi v holandské zahradě.
Jelikož další dva empírové skleníky (oranžérie) v Květné zahradě jsou dobře známé, pouze se o nich krátce zmíním: Vznikly zřejmě v letech 1840-1845, kdy byly propojeny administrativní budovou. Vzniklo tak nádvoří, kterým se vcházelo z města do Květné zahrady (Libosadu) kratší cestou. Větší "chladnomilná" budova je využívána k přezimování velkých dekoračních rostlin a dříve byla její součástí i ptačí voliéra. V letním období, po vyprázdnění velkého prostoru, slouží pro pořádání koncertů a divadelních představení. Druhá menší stavba "teplomilná" je zahradnicky využívána a jsou v ní pěstovány teplomilné rostliny. Je přístupná veřejnosti.

Kroměříž - Podzámecká zahrada
Oranžérie po požáru v roce 1941 byla přebudována na voliéry pro exotickou zvěř a ptactvo. Další oranžérie byla situována v traktu za tímto zookoutkem, kde je v současné době zázemí pro zahradní mechanizaci. Sloužila jako výstavní prostor s akvarijní expozicí, po požáru byla zbourána.

Litenčice
Koncem 18. století byl zámek přestavěn v doznívající pozdně barokní tradici. Po polovině 17. století vznikly na jižní straně zámku okrasné a uniové zahrady. V roce 1818 vyhotovil M. Erras plán úpravy zahrady pro Viléma Františka Podstatského. Nová část parku byla založena na svahu s paloukem, níže založena kaskáda dvou jezírek. K hospodářskému zázemí nepochybně náleželo i skleníkové hospodářství a oranžérie, která byla v 50. letech 20. století přebudována na tělocvičnu. V současné době, po navrácení majetku původním majitelům, je využívána jako skladiště. Jelikož stavba zůstala neporušena, pouze byly provedeny stavební úpravy (např. zazdění přední části) je zde do budoucna možný předpoklad k rekonstrukci a obnovení do původního stavu včetně zahradnického využití.

Střílky
Oranžérie (zimní zahrada) se zahradním domkem byly založeny pravděpodobně v 18. století a do dnešní podoby upraveny v 1. polovině 19. století. Objekt se sestává ze dvou bočních zděných budov a je spojen oranžérií, která je v přední části prosklená, sešikmená a ukončení této části na horní straně je dřevěné a prohnuté (tzv. "labutí krk"). Orientace je k jihu. Před rokem 1989 byl objekt využíván pro ubytovací, společenské a rekreační účely zaměstnanců výchovného ústavu mládeže, který byl umístěn v zámku. Z těchto důvodů byl uvnitř stavebně upravován včetně zavedení instalací - vodovodu, elektroinstalace, kanalizace a vytápění. V letech 1999 byla provedena rekonstrukce objektu s novým využitím (v přízemí navrženo apartmá pro 2 osoby s hygienickým zázemím a malou saunou, v podkroví přístupném po novém schodišti navrženo rovněž ubytovací apartmá pro 2 osoby s hygienickým zázemím). K osvětlení podkroví byly navrženy 2 vikýře. Oranžérie byla ponechána k původnímu zahradnickému účelu s rozšířenou funkcí - slouží jako relaxační a meditační zázemí uprostřed rostlin pro současné aktivity správy objektu. Pod oranžérií jsou další pěstební skleníky, staršího data i novější, využívány pro pěstování zeleniny a květin. Celá plocha zásobního zahradnictví je ohražená a nachází se severozápadně od zámku v severní části přírodně krajinářského parku, nedaleko rybníčka.

Troubky, osada Zdislavice
Před rokem 1827 byl u zámku založen krajinářský park, v jehož spodní části pod silnicí byla v r. 1830 postavena rodinná hrobka Dubských, kde je pohřbena M. E. Eschenbachová. Park je dendrologicky cenný, doplněn altánky, čínským pavilonkem, bazénem. Pramen z konce 18. stol. popisuje dům zahradníka, u kterého byl založen chřestový záhon a stromořadí ovocných stromů, dále záhony bylin a koření, údajně zde stála oranžérie s velkým počtem plodících stromů (zřejmě citroníků). V současné době je plocha bývalého zahradnictví neudržována a pěstební skleník je v dezolátním stavu.

Dagmar Fettreová

 
Prameny:
· Jaroslav Petrů, Bystřice pod Hostýnem - zámecký park, in: B. Pacáková a kol., Zahrady a parky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, Naklad. Libri, Praha 1999, s. 88
· Zpravodaj města Bystřice pod Hostýnem, č.10/2000 a 5/1995
· Dušan Riedl, Litenčice - zámecká zahrada, in: B. Pacáková a kol., Zahrady a parky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, Naklad. Libri, Praha 2004, s. 215
· Helena Chybová, elaborát: Zjišťovací a předstihový archeologický výzkum Květné zahrady v Kroměříži, 10.12.2002
· Jaroslav Petrů, Buchlovice - zámecký park, in: B. Pacáková a kol. Zahrady a parky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, Naklad. Libri, Praha 2004, s. 84-87
· Jaroslav Petrů, Kroměříž - zámecký park zvaný Podzámecká zahrada a Libosad zvaný Květná zahrada, in: B. Pacáková a kol. Zahrady a parky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, Naklad. Libri, Praha 2004, s. 175-186
· Dušan Riedl, Střílky - zámecký park, in: B. Pacáková a kol. Zahrady a parky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, Naklad. Libri, Praha 2004, s. 382-383

Dagmar Fettreová

seznam sborníků