Dobrovolníci v Hospici sv.Josefa v Rajhradu- klidný průběh převratného projektu.

Dobrovolníci, jak už bylo řečeno, fungují v našem domě jako společníci pacientů. To znamená, že dělají takovou činnost, jakou si pacienti zrovna přejí. Čtou knihy, hrají společenské hry, jezdí na procházku (buď s vozíkem nebo i s postelí), chodí k automatu na kávu nebo nosí kávu na pokoj apod. Je spousta činností, která se dá dělat, ale nejdůležitější pro pacienty zůstává rozhovor. Je to taková intimní chvilka, ve které může být řečeno mnoho důležitého. Dobrovolník může být jediným člověkem, kterému se pacient svěří s věcmi, kterého trápí, zlobí nebo si s nimi neví rady. Dobrovolník může být i prostředníkem mezi pacientem a personálem. Mnohdy se podaří vytvořit přátelství, které je obohacující pro obě strany. Myslím, že právě tato možnost bývá často motivem pro dobrovolnickou práci.

Popíšu vám nyní jednu návštěvu dobrovolníka, na které budu prezentovat systém, který u nás funguje:

• Dobrovolník přichází do Hospice, zapíše se na vrátnici a jde do dobrovolnické místnosti, kde se převleče do modré košile, podle které jsou dobrovolníci k poznání. Na košili je visačka se jménem.
• Přečte si zápisky ostatních dobrovolníků v sešitě. Do tohoto sešitu zapisují dobrovolníci každou svou návštěvu, u kterého pacienta byli, jak se návštěva povedla či nepovedla, eventuelně vzkazy pro ostatní dobrovolníky.
• Prohlédne si seznam pacientů u kterých je krátká charakteristika (komunikuje, neslyší, je protivný, depresivní, potřebuje společnost apod.) a vybere si člověka, za kterým dnes půjde. Měl by brát ohled i na zápisy v sešitě, aby se návštěvy neopakovaly stále u stejných lidí. Většinou má dobrovolník už svého pacienta a chodí za ním, ale vzhledem k tomu, že v našem domě se pacienti často mění, je tento seznam důležitý.
• Dobrovolník přichází na oddělení a zastaví se ještě u tabule s napíchanými špendlíky. Je to tabule se jmény pacientů a za každou návštěvu se zapíchne k navštívenému pacientovi špendlík. U této tabule dobrovolník přehledněji zjistí, jak to vypadá s návštěvností každého pacienta. Může se vám to zdát složité, ale všechny tyto drobnosti nám dopomáhají k tomu, aby bylo navštěvováno co nejvíce pacientů, kteří o to stojí.
• Pak už nic nebrání tomu, aby se dobrovolník věnoval svému pacientovi a strávil s ním příjemné chvíle.
• Po skončení své návštěvy jde dobrovolník zpět do dobrovolnické místnosti. Cestou nezapomene zapíchat špendlíky a udělá zápis do sešitu. Před odchodem z dobrovolnické místnosti potvrdí svou příští návštěvu na tabuli s rozpisem návštěv a odchází domů. Na vrátnici ještě zapíše čas svého odchodu.

Všichni naši dobrovolníci musí projít vstupním pohovorem a jednodenním výcvikem.
Vstupní pohovory navazují na nábory, které děláme formou letáků. Ty rozmísťujeme na školy, do kostela, do Věstníku pro rodinu, apod. Datum pohovorů bývá zveřejněno i na webových stránkách. Při dalším náboru hodláme oslovit další skupinu a to jsou senioři. Již se nám podařilo navázat kontakty a spolupráce vypadá slibně. Tento nábor děláváme 2x do roka, vždy na podzim a na začátku kalendářního roku.
Výcvik bývá vždy v nejbližším možném termínu po pohovorech. Jak jsem již zmínila, bývá jednodenní a to v sobotu. Na tomto výcviku se snažíme zájemcům přiblížit, pomocí různých technik, prostředí do kterého přišli, pacienty se kterými se budou setkávat a systém, který u nás funguje a který budou muset dodržovat, když se rozhodnou u nás vykonávat svou činnost.

Ještě bych v krátkosti zmínila složení našich dobrovolníků.
Celkem prošlo naším zařízením 29 dobrovolníků a v současné době jich působí 19.
9 z nich jsou studentky se zaměřením buď na sociální práci nebo na psychologii.
6 je pracujících ve věku 30-45 let.
1 je důchodkyně
Naší chloubou jsou 3 muži. Jsou to podnikatelé a tato dobrovolná činnost jim přináší další rozměr lidské činnosti, který jim při jejich práci chybí. Zejména u těchto velmi zaměstnaných lidí si vážím jejich rozhodnutí, věnovat se našim nemocným a umírajícím.

seznam sborníků