JUDr. Ladislava Steinichová
Motem mezinárodní konference zde v Kroměříži je Dobrovolnictví a dárcovství - obnova občanských ctností. Tento název nejvýstižněji charakterizuje obrovský rozsah činnosti a aktivit skrytých v této oblasti, aktivit, které nejsou samoúčelné, ale jejichž výkon si zasluhuje společenské uznání, neboť jsou konány ve prospěch společnosti. Vzhledem k téměř epické šíři pojmu dobrovolnictví však lze dnes jen velmi obtížně specifikovat obsah skrývající se pod tímto pojmem. Z hlediska jazykového by se dobrovolnictvím pravděpodobně mělo rozumět to, co děláme sami dobrovolně, tj. ze svého přesvědčení, své svobodné vůle. Při dalším pohledu by dobrovolnictvím měly být činnosti vykonávané zpravidla vedle dalších běžných pracovních povinností každého z nás, to co nemáme jako zaměstnání, povolání či jiný způsob obstarávání prostředků pro svoji obživu, co vykonáme jako občané, tedy zejména ve svém volném čase. Také jen v kontextu s tímto pojetím lze mluvit o občanských ctnostech, nikoli o příkladném plnění pracovních či služebních povinností. Dobrovolnictví samo o sobě není jak všichni víme, upraveno žádným právním předpisem a je také velmi nebezpečné chtít tento pojem i jeho náplň vtěsnat do sféry paragrafů a zákonů - již samotnou institucionalizací dobrovolnictví by mohlo dojít k jeho určitému zprofanování a příliš regulace by mohla dobrovolné aktivity spíše potlačovat. Na druhé straně však musí existovat určitá ochrana jak těch, kteří dobrovolnické akce vykonávají, tak všechno a všechno, kteří se stávají objekty dobrovolnické práce.
Dešifrovat obsah dobrovolnictví je možné z řady hledisek, proto mi dovolte, abych se zmínila o té oblasti, která je mi z hlediska mé profese a mého odborného zaměření nejbližší. Z hlediska problematiky zaměstnanosti se již s dobrovolnictvím setkáváme, a to nás nutí zamýšlet se nad touto oblastí a srovnávat postavení dobrovolníků v různých formách dobrovolnických aktivit a dobrovolnické práce. Zejména toto rozlišení bychom pokládali za zásadní, neboť je skutečně rozdíl mezi některými činnostmi společensky užitečnými a žádoucími vykonávanými např. dobrovolnými hasiči, mysliveckým sdružením, sportovním klubem apod., od aktivit, které jsou vykonávány také dobrovolně, ale které mají spíše charakter "poslání", např. pečovatelská činnost v různých neziskových organizacích a sdruženích. To, co je v této souvislosti podstatné, to je zejména časový rozsah vykonávaných činností, odborné znalosti s výkonem spojené. To, že se jedná o dobrovolné práce je dáno tím, že činnost vykonává občan bez nároku na odměnu, což jej odlišuje od zaměstnance, který může sice konat u téhož subjektu tutéž činnost, ale za vykonávanou práci mu náleží mzda. Je proto pochopitelné, že příslušné instituce, kterými jsou v oblasti zaměstnanosti úřady práce zkoumají, proč když dva dělají totéž, není to totéž - proč někdo odměněn je, jiný nikoliv proč u jednoho je nutné dodržovat ustanovení zákoníku práce, u jiného je jakákoliv pracovněprávní ochrana vyloučena. Řada dobrovolníků svoji činnost vykonává v době, kdy je vedena v evidenci u úřadu práce, neboť vedení v evidenci s sebou nese řadu výhod, které jsou pro dobrovolníka nezanedbatelné - vedle toho, že může (ale nemusí) pobírat hmotné zabezpečení uchazeče o zaměstnání, je plátcem zdravotního pojištění za uchazeče o zaměstnání stát, doba vedení v evidenci je započitatelnou dobou pro účely důchodového pojištění a je zohledněna pro poskytování dalších dávek, např. v oblasti státní sociální podpory. Evidence úřadu práce tak supluje jiné subjekty a systém a rovněž je těžko přijatelné, aby uchazeč o zaměstnání odmítl úřadu práce přijmou zprostředkované vhodné zaměstnání s poukazem na to, že vykonává práci coby dobrovolník. V této souvislosti bylo úřadům práce sděleno, že činnost dobrovolníka mohou uchazeči o zaměstnání vykonávat, ale tato činnost jim nesmí bránit v plnění základních povinností uchazečů o zaměstnání.
Podle našeho názoru je proto bezpodmínečné nutné rozdělit dobrovolnické činnosti tak, aby bylo zcela zřejmé, které jsou činnostmi vykonávanými v rámci zájmové činnosti občanů v širším smyslu slova, a jaký rozsah činností, subjektů a aktivit je společensky žádoucí podporovat ve smyslu "dobrovolnické práce". Jestliže pak občan vykonává společensky uznávanou dobrovolnickou práci, měl by být zabezpečen při jejím výkonu tak, aby nebylo nutné jeho činnost suplovat z jiných systémů. Tím mám na mysli zejména potřebu vyřešit zdravotní pojištění těchto občanů, započitatelnost této činnosti pro účely důchodového pojištění, zohlednění pro pracovněprávní účely a pro oblast zaměstnanosti. V tomto směru se domnívám, že by pro počáteční období postačilo určité vymezení dobrovolnických činností a subjektů, u nichž tyto činnosti budou coby dobrovolnická práce vykonávány. Touto úpravou by bylo umožněno rozlišovat dobrovolníky od zaměstnanců na černo, bylo by zároveň možné oslovit určitý počet uchazečů o zaměstnání, zejména z kategorie absolventů škol, kterým by mohla být dobrovolnická práce započítávána coby praxe. Velmi zajímavým momentem pro řadu mladých lidí by se bezesporu jevila i dobrovolnická práce v cizině, což by u nich přispělo k získání profesních zkušeností, rozšíření jazykových znalostí, navázání mezinárodních kontaktů, jakož i obecněji k vytváření povědomí o společenských prioritách a občanských ctnostech.
Z hlediska práva se domnívám, že problematiku dobrovolnictví není nutné od samého počátku koncipovat jako samostatnou právní úpravu, ale je nutné definici dobrovolnické práce a okruh subjektů u kterých je vykonávána, definovat v zákoně, který má nejblíže k problematice neziskových organizací. Rovněž by pro první období postačilo vyřešit novelou příslušných zákonů základní zabezpečení těch, kdo dobrovolnické práce vykonávají, jakož i provést některé další novely zákonů v oblastech, jichž se dobrovolnická práce rovněž týká.