Dámy a pánové,

dovolte abych Vás pozdravil jménem vlády a jménem výboru pro dobrovolnickou práci, jehož jsem předsedou a konstatoval, že v debatě o dobrovolnictví se samozřejmě dá nahlížet na tento fenomén z řady různých hledisek. Ale myslím se, že pro Českou republiku jsou zajímavé 2 fenomény.

První z nich je, že Česká republika je součástí moderního světa, který je charakteristický už tím, že přibližně 300 let drtí postupně přirozené komunity. Prvním momentem bylo vlastně rozbití tradičních svazků v obci v rámci pohybu síly. Zrušení nevolnictví mělo kromě tohoto velmi pozitivního jevu otevření prostoru pro svobodu, tak současně znamenalo to rozdrcení "krasického" vesnického společenství a moderní společnost po sléze tímto velkým tlakem působí na rodinu, protože moderní hospodářství vyžaduje pokud možno totálně odcizeného člověka. Protože ono vyžaduje schopnost být k dispozici, nevázat se na žádné jiné vazby, které se nedají zkalkulovat ekonomicky a nevstupují do bilancí. To je jev, kterému se samozřejmě lidé podvědomě a obecně brání a hledají cestu jak naplnit svůj život, jak se nestát pouhou kalkulačkou, která se řídí prostřednictvím úroků, což je bych řekl ideál mnohých. Ale jak najít vztahy a udržet tyto vztahy. Je jasné, že ty přirozené komunity vytvořené v podstatě jako ostrovy, ze kterých nebylo úniku mizí a vytvářejí se nové komunity, které nemají charakter územní, tak výrazný, ale spíše se vytvářejí na základě vztahů a zájmů při hledání osoby jak ve světě, ve kterém žijeme po určitou dobu, najít vnitřní obsah a smysl. Druhým problémem, který je naprosto zřejmý je, že moderní svět tak, jak vyžaduje onu odcizenou pracovní sílu, je si vědom, že není schopen člověka zcela zbavit lidskosti a tudíž jej jako pracovní sílu nahradí, to je také zřejmé. To znamená, že v budoucnosti jakkoliv některé z těchto studií jsou asi příliš chmurné, se ukazuje, že práci za mzdu bude mít k dispozici tak 20% ekonomicky aktivního obyvatelstva, stálou práci za mzdu. Ti ostatní se budou pohybovat ve světě částečných úvazků, krátkodobé práce a budou se pohybovat mimo jádro vlastního ekonomického vývoje. Znamená to, že musíme přehodnotit význam lidské společnosti a rozšířit etiku, kterou chápeme jako etiku práce na oblasti, které jsme doposud tak nechápali. Musím říct jasně, že některé výzkumy ukazují, že práce, která není za mzdu, vytváří skoro polovinu národního bohatství. Pokud prostě za národní bohatství bereme např. i to, že ten, kdo večer uvaří rodině večeři udělal přibližně totéž, jako ten kdo něco podobného provedl v hospodě, a protože večeře v hospodě se dá započítat do národního produktu je jasné, že palačinky doma jsou také součástí národního bohatství. Je to zřejmé a tato skutečnost musí být vzata v úvahu, protože lidé nejsou schopni žít, aniž jsou pro sebe eticky přijatelným způsobem včleněni do lidské společnosti, aniž se nemusí prožívat jakožto ten, kdo je nadbytečný. Je to prostě práce a etika, která je svázaná s prací za mzdu, musí být rozšířena i do takto širšího okruhu a zdá se, že tam, kde jsou lidé nenahraditelní i v budoucnosti jsou nenahraditelní sobě navzájem.

Tam, kde prostě poskytují podporu a pomoc někomu, kdo nepotřebuje ani tolik - předměty a vyřešení organizační nějaké materiální situace, ale potřebují vědět, že je v síti, že má hodnotu, že má hodnotu pro někoho jiného, který je pro jeho hodnotu ochoten se nasadit, proto dobrovolnická práce nebo dobrovolnická činnost, protože myslím si, že pojem dobrovolnická práce je poněkud zavádějící, protože v tom naše klasickém slova smyslu, úzkém slova smyslu konvenčním je práce za mzdu. Dobrovolná činnost tak, jak jsem hovořil o těch palačinkách je velmi potřebná a bude nacházet stále větší uplatnění v lidské společnosti. A tak, jak socializace v tradičních společnostech, která nebyla založena na práci, protože v úzkém slova smyslu v tradiční společnosti nepracovali, ty se živili tak, jak se Robinson živil na ostrově, oni si poskytovali podporu, ale nebyla to práce v klasickém tržním slova smyslu. Čili tak, jako tmelem těchto tradičních společností byla tradiční zkušenost a tradiční skupina, tmelem industriální společnosti byl pracovní kolektiv, vztahy, které se vytvářely v práci. Jsem přesvědčen, že v post industrializované společnosti bude tím základním socializačním tmelem dobrovolnická činnost, která umožní člověku si zachovat jeho kulturní a sociální schopnost i v okamžiku, kdy bude mimo obvyklou konvenční pojímavou práci a jsem přesvědčen, že pro budoucí generaci to bude prakticky osudem. Budoucnost, která je před námi je budoucnost velmi dramatická a podle mého názoru dramatická způsobem, který ani nemůžeme dohlédnout. Jsem přesvědčen, že pravděpodobně naše děti jsou poslední generace, která zemře jako celek. Jsme přesvědčen, že generace našich vnuků, že už se v ní vyskytují jednotlivci, kteří budou prakticky nesmrtelní.

Pravděpodobně to bude stát třeba hrubí národní produkt Belgie k tomu, aby se takový člověk udržel, ale technicky tyto možnosti budou existovat. Čili mi budeme ve své společnosti postaveni před problémy, které jsou naprosto nepředstavitelné a kterým můžeme čelit jedině lidskostí. A proto si velmi vysoce vážím dobrovolné činnosti, protože je to skutečně činnost založená na lidskosti, na vztahu nikoliv na jednoduché směně služby nebo čehokoliv jiného. Pokud jde o praktickou stránku a určité vyústění roku dobrovolníků v české republice, musím říci, že se velmi intenzivně hovoří o tom, že by měl vzniknou zákon o dobrovolnictví, a že by mělo dojít k určitým změnám legislativy. Jsem názoru, že změny legislativy jsou nutné a potřebné a budou dobré, protože při dobrovolné činnosti tak, jako při každé aktivitě na sebe bere dobrovolní určité riziko a bude velmi dobré, když ta rizika budou právně korektním způsobem zvládnuta, ono to neznamená, že pak nedojde k neštěstí, nebudou problémy, ale přesto je lepší, když jsou tyto možnosti předvídány, když jsou známé procesy, když jsou vyjasněna práva.

Ano, ale nemyslím se a nejsem si jist, že si v debatě lze dát cíl jakéhosi jednotného zákonu o dobrovolnictví. To je podle mého názoru příliš odvážná formulace a také si myslím, že se dostáváme do velmi složité a velmi komplikované situace, kdy i dobrovolnictví příliš regulované zákonem a příliš regulované zákonem jakoby práce by se stalo nekalou konkurencí práce. To je také nutné si uvědomit, že cestou tlaku na dobrovolníky se dají vytvářet i tyto situace, čili směl-li bych shrnout výstup , který zástavám, který předpokládá vyústí na konci roku k určitým zákonným předlohám, tak koncepce, kterou vytvoříme je koncepce zajistit dobrovolníky před riziky, to znamená problematiku pojištění, úrazu, odpovědnosti a podobné věci, přitom velmi citlivě najít tu hranici, která znemožní aby lidé, kteří jsou naplněni vztahem k druhým nebyli zneužíváni jako nekalá konkurence vůči těm, kteří prostě práci potřebují, v práci jsou a tento tlak by mohl zhoršit pro ně pracovní podmínky.

Čili je to věc, která je mimořádně citlivá, mimořádně složitá, ale přesto musíme jasně říci, že to co se skutečně v lidské společnosti pohlo dopředu a dopředu míníme směrem k hlubší civilizační hodnotě, tak se vždy odehrávalo dobrovolně. Objevy se nedělají za peníze, ty se dělají z vnitřní touhy, jakákoliv důležitá věc se prostě penězi nevyvažuje. Peníze jsou rutina, mohou platit to, co není tvůrčí. Protože to, co se dá porovnat, ale tam, kde existuje tvůrčí přístup, vnitřní angažovanost, tam peníze jsou velmi bezvýznamné a v podstatě ztrácejí svoji hodnotu.

Dobrovolnictví je tedy určitým praktickým přístupem, který v sobě obsahuje civilizační a filozofický přístup, a proto si myslím, že je správné se mu věnovat, věnovat se mu s plným úsilím, umožnit a vytvářet poměry a prostory, prostor proto aby se dobrovolnická činnost ve svém nejhlubším slova smyslu mohla naplno uplatnit.

Děkuji.