Nadace Preciosa

Dobročinnost je nepochybně projevem lidské ušlechtilosti. Patří k lidem a k lidské pospolitosti ode dávna. Před dvěma tisíci lety o tom dokonce napsal celou knihu filosof Seneca. A protože byl filosof a také filantrop, napsal knihu o filosofii dobrodiní. Různá dobrodiní vytvářejí důležitá pouta v lidské společnosti. Aby byla účinná, je třeba pro ně vytvářet jistá pravidla, etické zásady a také instituce, v nichž se dobročinnost má uskutečňovat.

Dobrodiní se nelze dotknout rukou. Je to něco duchovního. Je velký rozdíl mezi předmětem dobrodiní a dobrodiním samotným. Dobrodiní - to nejsou jen věci, cenné předměty či peníze, ale je jím především dárcova dobrá vůle. Proto k dobrodiní patří ochota, laskavé a vstřícné jednání. Jak napsal Seneca ve své knize O dobrodiních (1) : "Dobrodiní samo nespočívá v tom, co člověk má nebo dává. Stejně tak jako pocta vzdávaná bohům nespočívá v obětech, třebaže jsou tučné a stkví se zlatem, ale ve správné a zbožné vůli těch, kteří bohy uctívají. A tak dobří dokazují svou zbožnost i trochou šrotu a hliněným nádobím, kdežto špatní nepřestávají být bezbožní, i když skropí oltáře krví mnoha obětních zvířat."

Kdyby dobrodiní spočívalo ve věcech a ne v samém úmyslu činit dobro, bylo by tím větší, čím větší by byl náš dar. Někdy i malý, ale velkodušný a včasný dar, nesený dobrou vůlí pomoci, se svým duchem vyrovná bohatství králů.

Proto nezáleží na tom, co se dává, ale s jakým úmyslem se to dává.
Cenu některých dobrodiní zvětšují okolnosti, za kterých byl dar uskutečněn, a ne výše částky, která byla věnována. To samo vyžaduje značnou citlivost a schopnost pátrat po tom, komu, kdy a na jaké účely dar poskytujeme. Je dobré si uvědomit, že kolem nás je mnoho fyzické, sociální a mravní bídy, že vztahy mezi lidmi zdaleka nejsou ty nejlepší, a že se mnohdy zhoršují. Že vedou i ke zločinům všeho druhu. Že je někdy zneužita svoboda, což často vyústí v nevázanost a troufalost. Že občas propukne krutost soukromá i veřejná, dokonce i šílenství občanských válek.

Příležitostí konat dobro je právě tolik, kolik je ve společnosti nedostatku, bídy a zla. Tak to bylo, je a bude. Dobrodiní má v tomto smyslu nejenom laskavou a dobrotivou tvář, ale i tvář bojovnou. Činit dobro totiž znamená také střetnout se se zlem. Pomoci těm, kteří podlehli drogám, vyžaduje střet s těmi, kteří je šíří a žijí z nich... Střetávat se se zlem tedy také znamená konat dobro. I to je věčný úkol.

K dobročinnosti patří určitá etika a také způsob, jak dobrodiní prokazovat. Některá dobrodiní jsou nutná, bezodkladná. Některá jsou pouze užitečná, některá jen příjemná. Bez některých dobrodiní bychom jen stěží mohli žít. Je to například svoboda, domov, rodina a všechno to, co nám přirostlo k srdci, takže odloučit se od toho by bylo takřka nesnesitelné.

V každém případě bychom měli mít na paměti určitou hierarchii hodnot, které chceme povzbudit a podporovat. V normálním životě to znamená sledovat určité priority. To bez dobré znalosti společnosti a lidských povah není možné. Proto si myslím, že k tomu, co je obsahem slova dobrodiní, patří hluboká znalost společenských poměrů. Ta ovšem předpokládá i vědeckou analýzu nejrůznějších jevů, zejména příčin fyzické, sociální i mravní bídy.

Svět kolem nás se neustále mění, mění se i kvalita života. Rychlost změn se zvětšuje.Změny se odehrávají ve stále větším prostoru. Migrace obyvatelstva z místa na místo má ohromné, nikdy dříve nezaznamenané rozměry. Kdysi stabilní komunity se proměňují pod vlivem nových etnik. Příčin těchto změn je mnoho. Společnost na ně reaguje ne vždy s porozuměním a s laskavou tváří, bohužel často s xenofobií.

Konat dobro, umenšovat zlo a jeho příčiny mohou jak jednotlivci, tak i určitá společenství ušlechtilých lidí v podobě nadací, dobročinných spolků či občanských sdružení. A samozřejmě i stát jako nejmocnější lidská organizace. Nejlepší by bylo, kdyby se tyto věci dělaly ve vzájemném porozumění, s rozmyslem a respektem jednoho ke druhému. Nejsem přítelem často vyslovovaných myšlenek o zlém státu a naproti tomu o dobré občanské společnosti. Naopak jsem pro silný a respektovaný stát v oblasti lidských práv a svobod, aktivně spolupracující s občanskou společností všude, kde je to zapotřebí. Jenom tak je možné dosáhnout synergických efektů vynaložených prostředků, kterých za všech okolností bude vzhledem k potřebám málo. Stát zůstane i v budoucnosti garantem významných sociálních fondů, a důležitým, ne-li nejdůležitějším donátorem neziskového sektoru.(Pojem neziskového sektoru není přesný a výstižný. Není třeba zdůrazňovat, že nejde o dosahování zisku při konání dobrodiní. V každém případě jde ale o náklady, které jsou s tím spojené. Ne zřídka darovaná koruna vyžaduje 30 haléřů nákladů; a to je mnoho. Ani neziskový sektor není imunní vůči byrokracii. Zdá se mi, že celý náš systém dárcovství a vše, co k tomu patří, by si z tohoto hlediska zasloužil kritickou analýzu.) Dárcovství není jen projev ušlechtilosti lidských povah. Je to také veliké umění spojené s etikou, taktem a organizací. Pokusím se na některé věci upozornit. Jsou to zkušenosti odpozorované z vlastní činnosti a spolupráce.

Když někdo prokazuje dobrodiní komukoliv bez rozdílu, není to dobré. Nezbytná jsou určitá kritéria. Při výběru musí být uplatňována soudnost a znalost poměrů. Dobrodiní nesmí být prokazováno náhodně a bez rozvážení. Nestačí jen dobrá vůle, pokud tato dobrá vůle nemá smysl pro uměřenost. Právě uměřenost a znalost zabraňuje, aby se ze sklonu k rozdávání stala rozhazovačnost. Právě rozumová úvaha a znalosti nás přivádějí k lidem, kteří si obdarování zasluhují, a nikoliv náhoda a neuvážený rozmar. I velké peníze - jestliže nebyly dány po rozumovém uvážení a s dobrou vůlí - jsou spíše nalezeným pokladem než dobrodiním.

Dobrodiní také nemá být prokazováno nedbale. Když dáváme, tak dávejme rádi, rychle a bez sebemenšího zaváhání. Dobrodiní, které dlouho vázlo a se kterým se dárce nerad loučil, není milé. A pokud dojde k nějakému zdržení, pak se musíme vyhnout dojmu, že jsme byli na vážkách a dlouho rozmýšleli "pro a proti". Kdo příliš váhá, jakoby dosvědčuje, že daroval proti své vůli. To budí dojem jako když se dárce rozhoduje z náhodného podnětu anebo ze slabosti. Nejmilejší jsou dobrodiní poskytnutá pohotově a nenuceně. Jakoby šla na půl cesty vstříc potřebným a předešla tak jejich prosbám. Slova "prosím" a podobná jsou slova tížící, a jsou až příliš často vyslovována se smutkem v očích. Proto když jsme sami poznali a pochopili, že dotyčný ten či onen dar opravdu potřebuje, zbavme ho nutnosti prosit.

Když už se tak stane, pak nenechávejme lidi dlouho čekat. Někteří lépe snášejí konec svých nadějí než průtahy. Mělo by platit: jestliže chceš něco dobrého udělat, pak to udělej ihned. Dobrodiní by mělo být vykonáváno rychle a tak, aby došlo na místo potřeby neztenčené, nezmenšené o jakékoli srážky. Nikdo ať dar nezcizuje nebo nezadržuje, nezmenšuje. Prostředníků ať je co nejméně. Poskytnuté dobrodiní by také nemělo být obdarovaným žádným způsobem znechucováno a znepříjemňováno. I kdyby měl dárce řadu důvodů obdarovaného napomenout, nebo mu připomenout, že by měl s darem naložit tak či onak, měl by si k tomu vybrat jiný okamžik než je okamžik daru. Prokázané dobrodiní by nikdy nemělo být prokazováno tak, aby ponižovalo obdarovaného.

Měli bychom mít na paměti, že účet dobrodiní je jednostranný. Nemá kolonku "má dáti", má jen kolonku "dal". Dobrodiní je štafeta přenášená z jednoho člověka na druhého v naději, že se tak vytvoří nekonečný řetěz lidí, kteří když včera dostali, dnes dají. K dobrodiní jako k vysoké hodnotě je nutno přistupovat velmi pečlivě a s všemožnou ohleduplností. Nevydá plody nic, co nebylo od začátku až do konce pečlivě ošetřováno a kultivováno.

Je mnoho dalších věcí, které tvoří etiku dobrodiní. Bezpochyby mezi ně patří nejen umění dávat, ale také umění přijímat. Ani první ani druhé není samozřejmé. "Kdo prokázal dobrodiní - napsal Seneca - ať o něm mlčí. Kdo je dostal, ať o něm vypravuje." Dokonce i velká dobrodiní zůstávají někdy tajemstvím dvou lidí, kteří o nich vědí a mlčí. Toto tajemství nezmenšuje velikost a cenu prokázaného daru. Jsou samozřejmě lidé, kteří konají dobro okázale a s vyhlídkou na odměnu, kterým se nelíbí ctnost zadarmo. I taková dobrodiní existují ale nemají v sobě nic vznešeného; spíše je v nich něco prodejného.

Jak je vidět, prokazovat dobrodiní, organizovat dárcovství, získávat pro ně zejména mladou generaci není vůbec lehká záležitost. Myslím si, že zkušenosti s dárcovstvím a prokazováním dobrodiní jsou i v naší společnosti velmi bohaté. A pokud budou dobře prezentována, mohou se stát zdrojem inspirace i pro mladou generaci, která má obrovský potenciál ušlechtilosti, ale i romantiky, jež jí umožňuje věnovat velkou část své energie těmto bohulibým činnostem.

To, co jsem tady říkal, vyplývá i z mé vlastní činnosti v Nadaci Preciosa. Nadaci Preciosa založila firma Preciosa a.s. v Jablonci na Nisou. Je jednou z mála nadací, kterou založila česká průmyslová firma. Vznik nadace byl projevem její firemní kultury. Došlo k tomu koncem roku 1993. I do té doby dávala firma značné prostředky na filantropické účely. Vedení firmy s tím však nebylo spokojeno. Takové dárcovství nebylo správně orientováno, někdy bylo příliš marnotratné, málo orientované, často se míjelo s účelností a uměřeností. Stručně řečeno - mělo řadu nedostatků. Vedení firmy požadovalo, aby byla vypracována určitá strategie nadační politiky, a v souladu s tehdy platnými předpisy jmenovalo první správní radu své Nadace Preciosa. Jde o jednu z prvních nadací v ČR založených z finančních prostředků vzniklých z výrobní činnosti průmyslové firmy.

Základem nadační politiky je univerzální charakter Nadace. Tento princip byl přijat jak s ohledem na strukturu potřeb severočeského regionu, tak s ohledem na strukturu potřeb celostátního významu. Firma Preciosa a.s. je významným českým průmyslovým a obchodním podnikem, který má skoro 6 000 zaměstnanců. Víc jak 90 % své produkce exportuje.

Firma, která Nadaci zřídila, je k ní velmi štědrá. Jen za dobu od roku 1996 do roku 2000 činily její dary víc než 48 milionů Kč. Dary dceřiných společností zřizovatele přesáhly 1 milion Kč. Osobní dary zaměstnanců zřizovatele - tvořily skoro půl milionu Kč. Nadace za toto období obdržela dary, které činily přibližně 50 milionů Kč. Celkové výnosy z majetku Nadace v tomto období činily 9 a půl milionu Kč. Celkové vlastní příjmy Nadace tak přesáhly 59 milionů Kč. To vše umožnilo, aby Nadace Preciosa postupně vytvořila pevnou strategii své nadační politiky. Univerzálnost zaměření Nadace nejlépe vyjadřuje struktura jejích účelových fondů, které jsou orientované především na tyto oblasti: školství a vzdělávání, kultura a umění, tělovýchova a sport (s důrazem na volno časové aktivity dětí a mládeže), zdravotnictví a péče o zdraví, ekologie (ochrana životního prostředí), věda a výzkum, činnosti humanitární a sociální.

Každý účelový fond má vlastní správu, a podle ročního finančního plánu, schvalovaného správní radou Nadace, jsou mu svěřeny určité finanční prostředky a stanovena i určitá pravidla hospodaření s nimi. Správcům účelových fondů Nadace je uloženo nejen shromažďovat různé žádosti o podporu, posuzovat je a připravovat pro správní radu doporučení, ale také aktivně vyhledávat ty organizace a instituce, jež svou činností ve společnosti odpovídají záměrům nadace. Za významnou metodu nadační politiky považujeme iniciativní vyhledávání organizací a činností, které zasluhují podporu. Vytváříme tak organické spojení pasivních prvků nadační politiky, vyjadřovaných v žádostech jednotlivých osob a institucí, s aktivní vyhledávací politikou, která na základě rozboru určitých skupin potřeb iniciativně oslovuje potenciální klienty nadace. Toto právo má každý správce účelového fondu a každý člen správní rady. Dalším prvkem strategie nadační politiky je podpora aktivit, schopných vytvářet trvalé hodnoty. Proto také velkou část svých prostředků věnuje Nadace na tvorbu nebo posilování materielních předpokladů rozvoje nejrůznějších činností, jako je pořízení přístrojů pro výzkum, vybavení sportovních zařízení a školních klubů, nákup didaktických pomůcek pro školy, vybavení knihoven novými knižními fondy a informační technikou, pořízení přístrojové techniky pro nemocnice aj.

Důležitým prvkem nadační politiky je efektivní koncentrace prostředků, orientovaných na organizace a činnosti, které se již osvědčily, mají dobrou pověst ve společnosti a významný vliv v oblastech, ve kterých působí. Takovým způsobem Nadace vytváří stálou klientelu podporovaných institucí, u nichž získala jistotu, že její prostředky jsou racionálně a efektivně využity. Příkladem takového cíleného programu je založení stipendijních fondů na vybraných českých školách a univerzitách. Nadace Preciosa uzavřela se čtyřmi vysokými školami a univerzitami pětileté smlouvy, na jejichž základě vytvořila stipendijní fondy pro studenty a doktorandy. Tento dlouhodobý rozměr podpory považuje Nadace za velmi důležitý. Koncem roku 2001 tyto smlouvy znovu obnovíme. V programu správní rady je rozšíření těchto stipendijních fondů o další českou univerzitu. Celkově věnovala Nadace do těchto stipendijních fondů částku přesahující 3 mil. Kč. Podobně tomu bylo i v případě Národní knihovny. Správní rada se seznámila s programem OSN nazvaným Paměť světa, a navrhla Národní knihovně, že podpoří digitalizaci českého kulturního dědictví v rámci tohoto projektu. Tuto činnost podporujeme každoročně částkou 100 000 Kč. Podobně jsme oslovili zoologickou zahradu a botanickou zahradu v Liberci, Státní knihovnu a Divadlo F.X.Šaldy v Liberci jako celostátně významné kulturně vzdělávací instituce. Podobně jsme tak učinili i v oblasti zdravotnictví. Příkladů této iniciativní a vyhledávací činnosti Nadace je hodně.

Pro Nadaci Preciosa je důležité i generační hledisko. Velmi podstatná část darovaných prostředků byla věnována na podporu mladé generace. Kromě vzdělávání se jednalo o sportovní aktivity mládeže ve volném čase a o podporu různých zájmových sdružení, například o podporu dětských pěveckých sborů, o podporu ekologických aktivit mladých lidí apod.

Nezanedbatelná je i aktivita k ulehčení života starší generace. Nejedná se však pouze o dary na vybavení domů pro seniory, ale o i pozornost ochraně jejich lidských práv a o podporu různých svazů, jejichž členskou základnu tvoří převážně příslušníci starší generace.

Statutární orgány a správci účelových fondů při používání nadačních prostředků vycházejí z prosté skutečnosti, že potřeb a žadatelů o nadační podporu je nepoměrně víc než kolik může Nadace uspokojit. Při svém rozhodování se stále setkáváme s problémem výběru žadatelů, stanovením priorit, jednoduše: s praxí selekce. Nejdůležitější úlohu při objektivním rozhodování mají členové statutárních orgánů a správci účelových nadačních fondů. Musí to být lidé zkušení, odborně způsobilí k objektivnímu posuzování situací a případů, odolní vůči protekcionizmu, lidé komunikativní a čestní. Oni jsou zárukou dobrého jména Nadace. Kromě kvality lidského faktoru klademe důraz na racionalitu procesu rozhodování, dokonalý pořádek v evidenci žádostí a příslušné dokumentace, bezchybné vedení účetnictví, zdokonalující se informatiku a odbornou expertízu, dobrou a včasnou kontrolu. Vztahy mezi Nadací a obdarovanými jsou založeny ve všech případech jako vztahy smluvní. O darovacích smlouvách musí být vždy v příslušných orgánech Nadace náležitě rozhodnuto. Plnou odpovědnost mají ti, kteří podle statutu a jednacího řádu Nadace smlouvy uzavírají a podepisují. Nadace vytvořila pro rozhodování o nadačních prostředcích kompetenční pravidla pro členy statutárních orgánů a správce účelových fondů. Správní rada bezvýhradně rozhoduje o darech, které převyšují částku 50 tisíc Kč, bez ohledu na to, o jakou nadační činnost se jedná. Správci účelových fondů Nadace samostatně rozhodují o darech, které tuto částku nepřevyšují. Tento princip rozhodování členů statutárních orgánů umožňuje rychlé a odpovědné rozhodování. Je celá řada naléhavých a závažných případů, kdy kompetentní člen statutárního orgánu nadace rozhodl o finanční podpoře přímo na místě. Tato rozhodnutí správní rada naprosto respektuje. Činnost nadace je stále více ovlivňována určitou filosofií dobročinnosti. Tato filosofie je důležitým prvkem kultivace, etiky a odpovědnosti každého člena nadačních orgánů. To je důležitým momentem suverénního rozhodování Nadace. Tato suverenita v tom nejlepším slova smyslu je provázena vysokou mírou odpovědnosti a znalostí. Současně se opírá o relativně bohaté nadační zdroje a o jejich úsporné a hospodárné využívání. Snahou správní rady je neustálé zvyšování nadačního jmění a dalších finančních aktiv Nadace na takovou výši, aby roční podpora, kterou Nadace poskytuje ostatním subjektům, byla stabilizována na úrovni 8-10 mil. ročně, a přitom mohla být aspoň z poloviny financována z výnosu nadačního jmění a dalších finančních aktiv Nadace. Proto jsme šetrní v oblasti režijních nákladů na správu a činnost. Za poslední tři léta podíl režijních nákladů na objemu prostředků, se kterými Nadace hospodařila, činil pouze l,5 %. Naší ctižádostí je být bohatou nadací. Naším cílem v nejbližších 5 až 7 letech je dosáhnout nejméně 80 milionů nadačního jmění a dalších aktiv, která přinášejí výnosy.

Nadace Preciosa a její činnost se stala součástí kultury firmy, která ji založila. Stala se v průběhu své existence i trvalou součástí veřejného života regionu a v řadě oblastí i kulturního a veřejného života celorepublikového. Naplňuje tak ideu firemního občanství.