Některé z mých nejmilejších vzpomínek, které mám na dětství, jsou spojeny s dobrovolnickými činnostmi: vystupování v domovech důchodců s taneční skupinou, účast na maratonském běhu, čas strávený s mladšími hluchými dětmi v naší škole, pomoc dětem s poruchami ve čtení, aby nalezly radost ze čtení literatury. V té době jsem si nebyla vědoma skutečnosti, že jsem dobrovolník. Byly to jednoduše činnosti, které jsem ráda dělala se svými kamarády a cítila jsem se dobře.

Když jsem zestárla pokračovala jsem v dobrovolnické činnosti. Zda to bylo částečně pro politickou činnost, které jsem věřila nebo trávení několika hodin týdně v Oregonské historické společnosti, dobrovolnictví bylo nedílnou součástí mého života. Myslím si, že to je případ většiny Američanů. Být zapojen a vracet společnosti je něčím, co je jednoduše viděno jako část vašeho života - nic hrdinského ani neobyčejného.

Když jsem se přistěhovala před 6 lety do České republiky, byla jsem tak zabrána do přizpůsobování se na novou kulturu, snahou se naučit jazyk a zvyknout si na novou práci, že jsem neměla čas myslet na dobrovolnické možnosti v této zemi. Když jsem konečně našla čas a energii začít pátrat po možnostech v dobrovolnictví, zjistila jsem ,že žádný z mých českých přátel ani kolegů nebyl nikdy dobrovolník a ani se nezajímal se jím stát. Byl to pro mě celkem šok, ale mám ještě více překvapení.

Když jsem poprvé začala s dobrovolnickou činností v Hestii, všem jsem o tom popovídala a také o mém nadšení, že mohu zase dělat dobrovolnickou činnost. Pak jsem se setkala s otázkami okořeněnými podezíráním a posměšky. Co to je přesně za organizaci? Proč děláš něco, za co Tě nikdo neplatí? Kdo by byl takový blázen, aby dělal něco za nic? Pokusila jsem se vysvětlit svůj postoj k dobrovolnictví a radosti, která se mi vrací a je důležitější než peníze, ale mé poselství nezapůsobilo. Byla jsem udivena tímto názorem a z rozhodla jsem se, že se tomu podívám blíže na kloub.

Brzy jsem zjistila, jak socialistický režim vytvořil toto negativní stanovisko a jak neuvěřitelně obtížné to bude ho změnit. Bohužel intenzivní konzumní společnost, která zde nyní je, tuto situaci vůbec nezlepšila. Lidé pracují déle, aby byli úspěšnější za co nejkratší dobu. Jak mohou bezplatné radosti dobrovolnictví soutěžit s nepřekonatelnou potřebou konkurence v této nové společnosti?

Obávám se, že to bude ještě dlouho trvat a dá to hodně práce přesvědčit lidi o tom, jak důležité a potěšující je dobrovolnictví. Mám v úmyslu vynaložit co nejvíce úsilí a napomoci transformovat naši společnost v civilizovanější společenství.