PhDr. Ludmila Horáková
Vážení kolegové,
dovolte mi, abych v úvodu poděkovala Knihovně Kroměřížska a Klubu UNESCO Kroměříž za pozvání na konferenci k dobrovolnictví a dárcovství. Jezdím do Kroměříže zhruba od začátku roku 1998, kdy jsme právě ve spolupráci s Knihovnou Kroměřížska začali realizovat pilotní projekt pro nezaměstnané absolventy. Chtěla bych poděkovat pracovnicím Knihovny za výstavku k Roku dobrovolníků a prezentaci různých nevládních organizací, která byla instalována pro veřejnost ve vestibulu knihovny, a která je významným příspěvkem k realizaci Roku dobrovolníků, a k propagaci dobrovolnictví u vás.
Dnes mám tu čest hovořit z pozice členky Národního koordinačního výboru k Mezinárodnímu roku dobrovolníků v České republice, a také výkonné ředitelky občanského sdružení Bohemia Corps, které se od svého založení programově věnuje propagaci dobrovolnictví jako aktivního občanství. Zakladatelé Bohemia Corps programově studují dobrovolnictví od roku 1990, nejprve jako zaměstanci zahraničních dobrovolnických organizací, a od roku 1997 jako dobrovolníci a pracovníci českého občanského sdružení. Dovolte mi nejprve stručně shrnout, jak vlastně Rok dobrovolníků vznikl, proč a jak byl vyhlášen, a jakým způsobem se lze zapojit do aktivit k Roku dobrovolníků.
Rok 2001 byl rezolucí Valného shromáždění OSN č. 52/17 z 20. listopadu 1997 vyhlášen Mezinárodním rokem dobrovolníků. Hlavním cílem Roku dobrovolníků je upozornit veřejnost na existenci a práci mnoha miliónů dobrovolníků, kteří se podílejí na zkvalitnění života občanské společnosti a pomáhají tam, kde je třeba. Hlavní cíle Roku dobrovolníků jsou:
K Roku dobrovolníků vydala Organizace spojených národů metodické meteriály, na jejichž přípravě jsme měli možnost se podílet. Jejich finální verzi najdete v angličtině na webové stránce www.iyv2001.org, kde jsou komplexní informace o průběhu Roku dobrovolníků na celosvětové úrovni. Zástupci českých organizací mají také možnost na tuto stránku přispívat, a tím i přispět k informovanosti celosvětové veřejnosti o dobrovolnictví u nás. Tato stránka je velmi sledována vedením OSN, protože celkovou koordinací Roku dobrovolníků a sledováním jeho průběhu v celosvětovém měřítku byl pověřen generální tajemník OSN, pan Kofi Annan osobně. Při našem osobním setkání mi pan Annan řekl, že považuje ustavení průhledného systému dobrovolných služeb v postkomunistických zemích za klíčový úkol při aktivizaci občanské společnosti, a že je Česká republika chápána jako světový "předvoj" a vzor v této oblasti. V této souvislosti jsou také hodnoceny naše aktivity a projevy různých reprezentantů naší země - jak na vládní tak nevládní úrovni.
Usnesení vlády ČR č. 1299 ze dne 18. prosince 2000 o Plánu nelegislativních úkolů vlády na 1. pololetí 2001 stanoví místopředsedovi vlády a předsedovi Legislativní rady vlády vypracovat materiál "Posouzení možností institucionálního zabezpečení dobrovolné služby", a to ve spolupráci s MPSV, MF a MŠMT. Na základě tohoto materiálu bude rozhodnuto, zda bude problematika dobrovolnictví řešena samostatným zákonem, nebo právní úpravou v intencích současných platných zákonů. Samostatný zákon by byl pravděpodobně lepším řešením, ale trval by zřejmě dost dlouho; úprava nebo doplnění současných platných zákonů a předpisů je nepochybně rychlejší možností. Nejlepší možností je mít zvláštní zákon o dobrovolnictví, který by zejména definoval dobrovolnictví a dobrovolnou službu, a usnadnil práci mnoha dobrovolníků v různých rezortech. Otázkou je, zda je napsání a uplatnění takového zákona reálnou možností v současné situaci České republiky.
Velmi často se setkávám s kritikou ze strany českých dobrovolníků a neziskových organizací, že veškeré právní úpravy v České republice jsou velmi pomalé, a přicházejí pozdě. Oblast dobrovolnictví a dobrovolné služby je velmi komplikovanou oblastí, a v podstatě stanovuje vztah mezi státním a nestátním sektorem. Nepochybně potřebujeme základní právní definici dobrovolnictví a dobrovolné služby. Dobrovolníci pracují na území České republiky buď "na plný úvazek", nebo "na částečný úvazek". Mohou být občany České republiky, nebo také cizinci. Pracují buď v rámci nějakých organizací, nebo samostatně. Dobrovolníci také mohou vyjíždět do zahraničí, a zapojovat se do oficiální humanitární nebo rozvojové pomoci České republiky. Humanitární pomoc je kratší, je reakcí na proběhlou katastrofu, ať už přírodní nebo humanitární (př. válka, genocida), a lze ji řešit např. neplaceným volnem ze strany zaměstnavatele. Rozvojová pomoc je dlouhodobá (minimálně 6-měsíční), a za současného právního stavu v ČR nerealizovatelná (proto se čeští dobrovolníci zapojují do rozvojových aktivit zahraničních organizací s rizikem nutnosti propagovat zaměření a politiku hostitelské organizace).
Dobrovolníci pracují ve všech známých rezortech. Připomenu číslo udávané OSN - v tzv. Západních zemích se až 30% populace pravidelně zapojuje do dobrovolnické práce. Pokud bychom toto číslo aplikovali na Českou republiku, hovoříme o více než 3 milionech lidí, kteří by pravidelně pracovali jako dobrovolníci - takový počet si zaslouží minimálně pozornost a usnadnění činnosti. Hovořím o tom, že není nijak upravena otázka sociálního a zdravotního pojištění dobrovolníků (což komplikuje situaci zejména dobrovolníkům vyjíždějícím pracovat do zahraničí, a úplně znemožňuje dobrovolnickou práci na dobu delší než půl roku; připomínám, že dlouhodobá dobrovolnická služba v zahraničí je velmi obvyklá v zemích EU a přispívá k vytvoření "image" vysílající země, stejně tak jako pomáhá dobrovolníkům v získání zahraniční kvalifikace a místním lidem k získání konkrétní informace o zemi původu "jejich" dobrovolníků), a někdy ani úrazové pojištění. Potřebovali bychom minimálně informovat naše dobrovolníky o tom, co by se jim eventuelně mohlo stát kdyby.... Často totiž lidé vyjíždějí do zahraničí nebo pracují "pro dobro" aniž by si uvědomovali nutnost svého vlastního zajištění - pracují s tím nejlepším vědomím "na pomoc" někomu nabo něčemu a předpokládají, že pokud pracují pro dobro, že se automaticky rozumí, že v případě problému se situace nějak vyřeší ke spokojenosti zejména jich samotných.
Dobrovolnictví je v České republice "staro-nový" jev. Pokud vyjdeme z premisy, že dobrovolnictví je aktivní občanství, kdy občanovi zkrátka "není jedno", co se kolem něho děje, a podle svých nejlepších schopností, znalostí a možností se s tím snaží něco udělat, tak jde o koncept tak starý jako lidstvo samo. V naší tzv. první republice se začalo dařit "životu spolkovému", kde pracovalo velké množství aktivních občanů = dobrovolníků. Byli vedeni myšlenkou udělat něco pro druhé, nebo i pro sebe (např. různé sportovní kluby, pěvecké spolky, spolky paní a dívek, hasičů, apod.). Komunistický režim nepodporoval samostatnou aktivitu občanů, ale nařizoval povinné "dobrovolné" brigády. (V této souvislosti uvádím, že současná moderní americká společnost nařizuje žákům a studentům určité povinné počty hodin strávených dobrovolnickou prací - pokud chce student/žák postoupit do dalšího ročníku a získat požadovanou kvalifikaci.) Současná česká společnost zažívá zhruba od roku 1990 renesanci života spolkového, který souvisí s vědomím občanů, že se mohou svobodně sdružovat za účelem, který je zajímá. Vzniklo více než 70.000 tzv. neziskových organizací různého typu, které by bez práce dobrovolníků prostě neexistovaly. Současný svět se snaží usnadnit takto aktivním občanům jejich práci, a má s tím obrovské problémy - do jaké míry "sešněrovávat" iniciativu a aktivitu občanů? Co občanům a jejich iniciativám ještě pomáhá, a co jim naopak neúměrně škodí právě tím, že se - v tom nejlepším úmyslu - přijme někde nějaká právní úprava...?
Na celém světě pracuje minimálně stejné množství neorganizovaných dobrovolníků jako organizovaných dobrovolníků v různých organizacích. Celosvětový koordinátor Mezinárodního roku dobrovolníků, organizace United Nations Volunteers (UNV) představila na začátku roku 2001 metodický návod jak měřit a hodnotit i individuální aktivity občanů v oblasti dobrovolnických služeb. Souvisí to se snahou uchovat systém zapojování občanů do dobrovolnických služeb a projektů co nejotevřenější - nikdy by se neměla vytvořit atmosféra pouze "jedné možnosti" - tedy aktivní občané by měli mít schopnost vidět problém, a mít možnost s ním něco udělat - ať už neorganizovaně, nebo v rámci organizovaných struktur státních nebo nestátních. Jako první krok nezbytně nutný k řešení stávající situace je dohodnout se v široké pokud možno celospolečenské diskusi na definici dobrovolnictví a dobrovolníka jako takového. Z toho důvodu si dovolím vás všechny upozornit na diskusi cílené k stanovení jasné definice dobrovolnictví, kterou budu mít možnost vést a moderovat 20. června na MZV. Tato diskuse se uskuteční v rámci semináře pořádaného ICN, o.p.s. - v případě vašeho zájmu se podívejte na www.icn.cz, kde se můžete informovat o přesném programu celé konference, případně se na ni i přihlásit.
Občanské sdružení Bohemia Corps, které od roku 1997 vedu, se programově zabývá propagací dobrovolné práce a organizací vlastních projektů na dobrovolnické bázi. Po ukončení činnosti americké vládní dobrovolnické organizace Peace Corps v České republice, se několik zaměstnanců této organizace rozhodlo v jistém smyslu pokračovat v činnosti této organizace na území naší země, a to se zaměřením právě na podporu dobrovolnictví jako systému. Naším prvním projektem byl projekt amerických a italských učitelů=dobrovolníků, kteří měli přijet v září 1997 učit na české střední školy. Během léta ale přišly povodně, které od základů modifikovaly práci o.s. Bohemia Corps. Začali jsme organizovat skupiny dobrovolníků, které jezdily na Moravu pomáhat. Jezdili jsme v autobusech, a rozhodující bylo kritérium - kdo chce na Moravě pomoci, ne národnost nebo třeba fyzická dispozice. V té době nebyl čas na hledání možností pojištění dobrovolníků nebo právního zabezpečení dobrovolníků nebo naší organizace, protože jsme byli vedeni snahou pomoci lidem, kteří to potřebovali. Pojistit jsme museli zahraniční dlouhodobé dobrovolníky, které nám poslaly naše spřátelené partnerské organizace Peace Corps z Washingtonu a Choice z Londýna na dlouhodobý pobyt. Mohu říci, že kromě jednoho akutního záchvatu slepého střeva u jednoho z našich britských dobrovolníků - syna poslance britského parlamentu - se nám naštěstí nikde nic nestalo.
Potom následovaly další projekty - vzdělávací projekt Tolerance a respekt, který je od roku 1998 součástí anglických konverzačních hodin angličtiny na českých středních školách; projekt pomoci uprchlíkům z Kosova a napsání 4-jazyčného slovníku základních pojmů (česko-anglicko - srbochorvatsko - albánský slovník) pro státní správu i nestátní organizace; sběr šatstva, potravin a hraček pro uprchlíky a dovoz těchto věcí do uprchlických táborů; vysílání českých dobrovolníků podle jejich preferencí do zemí tzv. 3. světa obvykle za pomoci nějaké velké zahraniční organizace; stále pracujeme na podpoře myšlenky dobrovolné služby jako systému, a to je jediný projekt, na který nám zatím žádný sponzor ani donor nepřispěl, protože zde "nevidí konkrétní výsledky a výstup z projektu".
Naším současným největším projektem je práce na vědeckém tématu, financovaném grantem MZV, a nazvaném "Metodika náboru, zaškolování a hodnocení dobrovolníků", jehož první částí je pokud možno přesné zmapování současné situace v oblasti dobrovolnictví v ČR. Připravujeme celosvětovou konferenci organizací, které vysílají dobrovolníky do zejména rozvojových projektů v tzv. 3. světě - konference se uskuteční v říjnu 2001, a zúčastní se jí ředitelé a vrcholoví manažeři z asi 50 velkých organizací, které budou reprezentovat asi 40 000 dobrovolníků vyslaných ročně do různých zahraničních projektů v asi 120 zemích, a za finanční podpory států, soukromých donorů a zainteresovaných nadací. Pražská konference je v pořadí pátá, koná se poprvé v postkomunistické zemi, a poprvé se jí budou - na návrh Bohemia Corps - účastnit i zástupci dalších postkomunistických zemí s potenciálem rozvoje vlastních dobrovolnických "vysílajících" projektů.
Zatím jsem neměla možnost studovat přímo zapojení dobrovolníků do ochrany památek, ale jsme v kontaktu s některými organizacemi a sítěmi, které se zabývají dobrovolnou prací při ochraně přírody. Nabízím teď možnost vyslechnout si prezentace projektů přítomných organizací a následně pomoci při řešení některých problémů, se kterými se v této oblasti setkáváte, protože se domnívám, že jsme se s problémy, týkajícími se systému řešení a celkové organizace dobrovolné práce setkali i v jiných rezortech. Rok dobrovolníků by neměl nás všechny rozdělovat podle rezortů nebo pracovních funkcí, ale naopak spojit všechny ty, kteří mají zájem o nějakou pozitivní změnu kolem sebe.
Děkuji vám za pozornost.