Práva dítěte z pohledu vývoje lidských práv v celosvětovém kontextu

Dámy a pánové, vážení přítomní.

Pokud mám promluvit dnes na tomto místě o právech dítěte z pohledu vývoje lidských práv v celosvětovém kontextu, je důležité v úvodu připomenout významnou úlohu, kterou v rámci mezinárodního společenství sehrává OSN, a to prostřednictvím svých orgánů a přidružených odborných organizací, z nichž významnou roli sehrávají především UNESCO (Organizace OSN pro výchovu, vědu a kulturu), UNICEF (Dětský fond OSN), WHO (Světová zdravotnická organizace), FAO (Organizace OSN pro výživu a zemědělství) a ILO (Mezinárodní organizace práce). Tato jejich role a význam činnosti, kterou zastávají a vykonávají v rámci hlavních cílů veškerého rozvojového úsilí OSN, je obzvláště důležitým v oblastech "třetího světa".

Současné otázky globalizace, a s tím související debaty o dalším osudu lidstva, stále více ukazují na skutečnost, podle níž je hodně nebezpečné zahrávat si s fenoménem zvaným globalizace. Že v tomto stávajícím společenském řádu (bez ohledu na projevy představitelů politických, ekonomických i intelektuálních elit dnešního světa) má stále své místo OSN, jako nejvýznamnější celosvětová mezinárodní organizace s všeobecnou kompetencí. I když její cíle a zásady byly položeny před 50 lety, jsou stále aktuální a jednoznačné. Na zváženou ovšem zůstává otázka reformy jejích orgánů, finanční záležitosti a věci další, které právě tyto cíle a zásady v dalším vývoji brzdí. Mezinárodní společenství musí být řízeno a organizováno, jinak tu stále budou ony pokusy o světové revoluce, převraty a anarchie.

Já sám vidím právě v OSN (a v systému jejích orgánů a organizací) ten "cválající parní stroj", který náš svět vede dál a dál. Ovšem, bude-li OSN náležitým způsobem reformována, neboť ony doby před 50 lety jsou tytam a svět je dnes opravdu trochu jinde, než tomu bylo v r. 1945, bude v mezinárodním společenství, v jeho mezinárodních vztazích i v široké struktuře mezinárodních organizací stále jedno z prvých míst náležet právě OSN.

Samotný pojem základních lidských práv, kam patří i práva dítěte, jako souhrn práv a svobod, které mají patřit každé živé bytosti, jež se na tomto světě narodí, je dílem starověkých filozofů přirozenoprávní školy. Z toho vyplývá, že každý člověk a občan zároveň má mít svá přirozená, nezadatelná, nezcizitelná a věčná práva. V mezinárodní praxi států to už bylo bohužel trochu o něčem jiném. Člověk a občan prožíval vždy jen tolik základních lidských práv a svobod, kolik mu státy vnitrostátně či mezinárodně (závazky plynoucí z přijatých mezinárodních smluvních dokumentů) přiznaly. Tato vůle států odvisela od toho, jak který stát byl demokratický, na jakém stupni hospodářského a civilizačního rozvoje se ten který stát nalézal, apod.

Teprve až v období po skončení 1. světové války dochází k prosazování požadavku právního zajištění základních lidských práv (Společnost národů, Mezinárodní organizace práce). Určitý pokrok tak můžeme nalézt v některých speciálních oblastech ochrany lidských práv - kdy šlo především o pracovní podmínky, postavení a ochranu žen a dětí, boj proti otroctví a ochranu menšin.

Významným dokumentem této doby se stala např. Ženevská deklarace práv dítěte z r. 1924. Anebo různé úmluvy přijaté Mezinárodní organizací práce v Ženevě ve 20. a 30. letech, a týkající se otázek minimálního věku pracujících v průmyslu, zemědělství aj. oblastech, noční práce mladistvých, lékařských prohlídek mladistvých apod.

K daleko významnějšímu vývoji a pokrokovému rozvoji mezinárodní ochrany lidských práv došlo po 2. světové válce, po r. 1945. Což se konkrétně projevilo v takových zásadních dokumentech, přijatých mezinárodním společenstvím, jako jsou:

• Charta OSN (1945),
• Všeobecná deklarace lidských práv (1948),
• Mezinárodní pakt o občanských a politických právech (1966), zejména pak články 23 a 24,
• Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech (1966), zejména čl. 10.

Ve speciálních mezinárodně právních dokumentech, přijatých po r. 1945, a které se výrazným způsobem vztahují k právům dítěte, se vychází z obecných zásad vyhlášených ve výše uvedených dokumentech, aby se posléze konkrétně došlo k těmto přijatým závěrům:

1. dětství má nárok na zvláštní péči a pomoc,
2. dítě musí vyrůstat v rodinném prostředí, v atmosféře štěstí, lásky a porozumění,
3. dítě musí být plně připraveno žít ve společnosti vlastním životem a musí být vychováváno v duchu ideálů míru, důstojnosti, snášenlivosti, svobody, rovnosti a solidarity,
4. rodina, jako základní jednotka společnosti a přirozené prostředí pro růst a blaho všech svých členů a zejména dětí, musí mít nárok na potřebnou ochranu a takovou pomoc, aby mohla beze zbytku plnit svou úlohu ve společnosti.

Konkrétní práva dítěte jsou zakotvena (a to v úzkém kontextu s obecnými dokumenty ochrany lidských práv), vzhledem k poválečnému vývoji ve světě, v těchto nejvýznamnějších dokumentech:

• Deklarace práv dítěte, přijatá OSN v r. 1959, kde se hovoří o tom, že "dítě pro svou tělesnou a duševní nezralost potřebuje zvláštní záruky, péči a odpovídající právní ochranu před narozením i po něm"
• Minimální standardní pravidla OSN týkající se výkonu soudnictví za účasti mladistvých (Pekingská pravidla)
• Deklarace o ochraně žen a dětí za mimořádných událostí a za ozbrojených konfliktů,
• Deklarace sociálních a právních zásad ochrany a zajištění blaha dětí

kdy tyto tři posledně uváděné dokumenty mají význam, který je dán zvláštním ohledem na vnitrostátní a mezinárodní úpravu umísťování dětí do institucí náhradní péče.

Samotná ochrana dětí, mám-li takto o ní hovořit v mezinárodních souvislostech ochrany lidských práv, je zajišťována Úmluvou o právech dítěte, přijaté v New Yorku 20.11. 1989 - v platnost vstoupila dnem 2.9. 1990. Tato úmluva je závazná i pro ČR, neboť jsme k této úmluvě dobrovolně přistoupili (vyhlášení ve Sbírce zákonů pod č. 104/1991 Sb., s účinností od 6.2.1991). Tato úmluva svým obsahem navázala na již zmíněnou úmluvu z r. 1959. Je důležité v této souvislosti zmínit, že tuto úmluvu, kromě dvou států, již ratifikovaly všechny státy dnešního světa.

Z těch zásadních ujednání, která z předmětné úmluvy vyplývají, je na místě uvést jen tato některá:

• dítětem je každá lidská bytost mladší 18 let, pokud podle právního řádu, jenž se na dítě vztahuje, není zletilosti dosaženo dříve
• dítě musí být chráněno před všemi formami diskriminace nebo trestání, které vyplývá z postavení, činnosti, vyjádřených názorů nebo přesvědčení jeho rodičů, zákonných zástupců či členů rodiny
• dítě nesmí být podrobeno mučení nebo jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání (nelze ukládat trest smrti nebo trest odnětí svobody na doživotí)
• jsou uznána tato práva dítěte:
  • na svobodu myšlení, svědomí a náboženství
  • nesmí být vystaveno svévolnému zasahování do soukromého života, rodiny, domova, korespondence ani nezákonným útokům na svou čest a pověst
  • na ochranu před jakýmkoli tělesným nebo duševním násilím, urážením nebo zneužíváním, včetně sexuálního zneužívání, zanedbáváním nebo nedbalým zacházením, trýzněním nebo vykořisťováním
  • na dosažení nejvýše dosažitelné úrovně zdravotního stavu a využívání léčebných a rehabilitačních zařízení
  • na výhody sociálního zabezpečení, včetně sociálního pojištění
  • na životní úroveň nezbytnou pro jeho tělesný, duševní, duchovní, mravní a sociální rozvoj
  • na vzdělání na základě rovných možností
  • na odpočinek a volný čas, na účast ve hře a oddechové činnosti odpovídající jeho věku, na účast v kulturním životě a umělecké činnosti
  • na ochranu před hospodářským vykořisťováním a před vykonáváním jakékoli práce, která může být pro něho nebezpečná nebo může bránit jeho vzdělávání, nebo by škodila zdraví dítěte a jeho tělesnému, duševnímu, duchovnímu, mravnímu nebo sociálnímu rozvoji

Rovněž tak dítě, které náleží k některé etnické, náboženské či jazykové menšině nebo k domorodému obyvatelstvu, nesmí mu být odepřeno právo na společné užívání jejich vlastní kultury, vyznávání náboženství, apod.

Z příslušných ujednání této úmluvy pak vznikl Výbor pro práva dítěte, který má za úkol sledovat plnění závazků smluvními stranami této úmluvy v oblasti ochrany práv dítěte.

Že si je mezinárodní společenství vědomo všech problémů, které rozvoj dnešní civilizace doprovázejí - a ať už jde o chudobu, nedostatek formálního vzdělání, diskriminaci a traumata v důsledku ozbrojených konfliktů, vykořisťování a zneužívání dětí, - lze vypozorovat z činnosti, kterou se zabývají nejen orgány OSN, ale i různé mezinárodní organizace a instituce. A tak mohl např. Světový summit o dětech, který se konal v New Yorku v roce 1990 pod záštitou UNICEF, označit práva mladých za naléhavý problém, který lze vyřešit jen zapojením všech dostupných zdrojů jednotlivých států. Závěry z tohoto summitu pak jednotlivé vlády zapracovaly do svých národních strategií a plánů, aby se tak mohlo i nadále pokračovat ve snahách o zlepšení postavení dětí na této modré planetě. Dnes jsou už známy některé, v tomto směru dobré výsledky:

• snížila se úmrtnost dětí do 5 let
• zlepšila se kvalita dětské stravy, oblast kojení, přístup k nezávadné vodě, omezení výskytu poruch z nedostatku jodu a vitaminu A
• zvýšila se docházka do základních škol a gramotnost dospělých
• očkovací programy zachraňují každoročně život milionů dětí a ochraňují je před utrpeními způsobenými záškrtem, spalničkami, černým kašlem, pravými neštovicemi, tetanem a tuberkulózou

Je ovšem třeba také vidět, že z těchto řešených problémů zákonitě vyvstávají problémy nové a další. Ať již jde o dětskou pornografii a sexuální zneužívání dětí a prostituci v rámci celosvětového sex-byznysu, obchodování s dětmi, dětská práce či rizika plynoucí ze šíření choroby AIDS.

Z výše uvedeného pak logicky vyplývá následující závěr. Práva dětí jako nejslabšího článku naší společnosti musí být posílena a daleko účinněji bráněna. Při této ochraně z pohledu mezinárodního společenství je třeba využívat nejenom platných mezinárodně právních dokumentů, ale i aktivity a působení agilních nevládních organizací (INTERPOL, LA STRADA, ECPAT - End Child Prostitution in Asian Tourism, DCI - Defence for Children International, německá Terre des Hommes, Český helsinský výbor…).

UNICEF svého času o dětech dnešního světa prohlásil, že jsou "přehlíženou čtvrtinou" světové populace, a proto je nutné, aby se práva dětí stala trvale respektovanými etickými zásadami a mezinárodními normami pro chování ostatní populace vůči dětem.

V samotném závěru, kdy se hovoří o tom, co čeká v dalších letech lidskou společnost na této "modré" planetě, je rovněž zapotřebí zmínit v souvislosti s právy dětí otázku přípravných prací Komise OSN pro lidská práva na dvou protokolech k Úmluvě o právech dítěte. Jeden má zakázat přijímání dětí mladších 18 let do ozbrojených sil a jiných vojenských složek a jejich aktivní účast v bojích, druhý protokol má daleko výrazněji a účinněji posílit mezinárodní zákaz obchodování s dětmi, dětské prostituce a dětské pornografie.

---